Paměť

Tak blízký, tak vzdálený. Tak nádherný a tak tajemný...cítím Tvou vůni...Tvá aura proniká do mé. Ale ač bych měla být šťastná a těšit se z Tvé blízkosti, něco ve mě se bouří, vzteká a křičí, kdykoliv Tě vidím.

Láska, která rychle začala....i stejně rychle skončila. Mnoho nocí jsem proplakala jen pro Tebe. Znamenal jsi pro mne celý svět, viděla jsem se v Tvých očích a topila se v jejich hlubokosti a barvě. Cítím se nemocná, hořím láskou, ale mám strach. Strach z toho všeho, co bylo a mohlo by být znovu. Minulost je pro Tebe jen temná díra v Tvé mysli, ale já bych se ráda vracela do dob prvních polibků, pohlazení a slov. Jenže Ty nevíš, kdo jsem, nevnímáš, co jsem byla a co jsme pro sebe znamenali. Nedokázala bych žít s pocitem, že Tě znám delší dobu. než ty víš...a, že jsem Tě již jednou milovala.

Každé ráno tě vidím a vždy se mi vše vrátí. V hloubi duše se modlím, doufám, že jedna vzpomínka Ti zůstala.

Byl teplý večer, všichni, kromě nás dvou spali. Ruku v ruce jsme se šli projít okolo domu. Ač u nás svítí lampy, je vidět mnoho hvězd. Objímal jsi mne a sladce šeptal do ucha, jak moc mne miluješ. A já byla šťastná.

Ze strachu ze tmy jsem se na Tebe tiskla a křečovitě svírala Tvou dlaň.

,,Neboj jsem s Tebou!" řekl jsi a políbil mě na líčko.

Tuto vzpomínku uchovávám v srdci celou tu dobu. Budu žít v naději, že když se díváš na hvězdné nebe, tak cítíš, že je Ti to vše povědomé...protože nic jiného mi nezbývá.

Jen čekat a doufat...navždy