Poslední vzpomínka

"Bylo, nebo nebylo?"
"Byl jsem někdy? Dýchal jsem čerstvý vzduch? Cítil jsem teplo těla nahé dívky?"
"Cítil jsem někdy její lehce karamelový dech? Cítil jsem její jasmínový parfém?"
"Cítil jsem někdy, tu rozkoš, kterou mi dávaly ony chvíle?"

"Již si nepamatuji na svůj život. Cítil jsem něco?
Cítil jsem, když mě hladila? Když jsem jí líbal na krásná, velká ňadra? Cítila něco? Vzrušení? Touhu? Cítila něco jako já? A cítil jsem někdy já?"

"Nepamatuju se, nevím, nevím co se stalo....."

----

"Jednu wisky a pro slečnu?"
"Martiny,...prosím." usmála se madá dívka s namalovanými rty. Mladík za barem nám podá nápoje a jde k dalším zákazníkům.
Dívka s tmavě hnědými vlasy s bronzovým nádechem se na mě podívá a usměje se. Chopí se své skleničky s onou chtěnou tekutinou a naznačila ťuknutí.
"Nazdraví." řekla a napila se. Ani chviličku se mi nepřestala dívat do očí. Ty její, tmavě hnědé, jako dřevo. Obličej, tak krásný, srdcovitý, zdravíčka, tak jemná a úsměv tak ....sladký...

Podívám se na ni a ona sleduje mé chování.
Rudé šaty bez ramínek, nohu přes nohu, rozparek do půli stehna. Štíhlé tělo, štíhlé, svalnaté ruce pleť, bledší.
Usmála se a vstala.
"Omlouvám se, ale chce se mi tančit. Buď pojďte semnou, nebo tu zústaňte a v tomu případě, děkuji za drink." řekla, dopila martiny a šla na parket, kde tančilo sotva pět párů.
V tomto baru bylo vyvýšené podium, zvláštní vůně, řekl bych že tabák, ano, byl t tabá, tu vůni, už ji cítím.
Celý kumbál byl jemně osvětlen, v hnědém provedení, sem tam lampičky. V rohu hrála tiše kapela a ve středu, na onom podiu tančily páry.
Dívka se na mě usmála a čekala. Hodil jsem do sebe poslední zbytky wisky a šel za ní.
"Umíte tančit?" zeptala se.
"A vy?" dovolil jsem si. Opět mě obdařila svým úsměvem. Chytil jsem jí za pas a začal jsem tančit. POhupovala se do rytmu, reagovala na mé kroky a dotýkala se mě, tak jemně, tak krásně tak něžně.

Dál si nepamatuji nic, jen můj byt, temný, okna zavřená, v dáli postel, kde jsem těžce spadl a s sebou strhl křehké tělo. Ženské tělo. Líbala mne na rty, foukala do ucha, svlkékla mi košili, vestu, kalhoty.

Nezůstával jsem pozadu, již byla zcelá nahá. Hladil jsem štíhlé, tělo, její kůže jako samet, tak hladká, tak jemná, byla tak křehká.
Otočil jsem ji, nyní ležela na posteli, dívala se a mě a hladila mě po zádech.
"Chci to." zaškemrala do ticha.
Taky to chci." zašeptal jsem, nebo se mi to pouze zdálo, řekl jsem vůbec něco?
Vzpomínám si, že jsem se na ní vrhl, líbal jsem ji surově a chtivě, přešel ke krku a jemě ji kousl do ušního lalůčku.
Potěšeně vzdychla, pamatuju se. Roztáhla jemě nohy a když jsem do ní vstupoval, tak lehce jako po másle, slastně vzdychla a zaryla mi jemně do kůže na zádech své nehty.
Přitiskla své nahé těl ona mé, její ňadra se nalepila na mou hruď a její rty a jemné zoubky mě lehtaly na klíční kosti.

Dále opět nic.
Pamatuju se, že mě probudil hluk u okna. Něvěděl jsem, co to je, ale donutilo mě to vstát a podívat se k oknu. Bylo otevřené. Nevšiml jsem si, že pršelo, neměl jsem na to čas, vždyť ona, ona...
Podíval jsem se na ni. Ležela, vyčerpaně v posteli, polovičně zakrytá a oddychovala. Vlasy rozprostřené a její rudé šaty někde v předsíni.
Natáhl jsem si kalhoty a vyskočil z okna na požární schůdky.
Uklouzl jsem a........padal....

Potom se mi nic nevybavuje, nic, to byl konec.
Teď tu stojím vedle ní, veedle hnědovlasé dívky s rudými šaty, hnědými vlasy s bronzovým nádechem, jak číhá na dalšího muže. Do baru přichází další muž, všímá si jí a jde pomalu k ní. POloží svůj deštník do šatny společně s kabátem a postaví se k ní.

"Jednu wisky,..a pro vás, slečno?"
Usmívá se a odpoví. "Martiny, prosím."