Krevní pouto - Naposledy

Vysvětlivka :

Suze : Moje kamarádka, Suze je upírka, je dcerou vůdkyní smečky a Krále. Její nejlepší přítelkyně je Elinor. Dívka, která jí ukázala, že i když je Suze jiná, může se spřátelit s člověkem, jako Elinor.

Elinor: Obyčejný človšk, zatím. Elinor se spřátelila se Suze a když zjistila, že je upír, neopovrhovala jí a spojila její krev se svou. Později se stane vlkodlakem a ikdyž se tyto dvě rasy nemusí, ona je přesvědčená, že to přátelství mezi ní a Suze vydrží. Elinor jsem já.

Příběh:
Suze odchází na lidskou akademii umění. Někteří hrají na nástroje, jiní tančí. Seznámí se s Elinor, pianistkou, která je milá, hodná a vnímavá. Když se Suze svěří Elinor se svým tajemstvím, že je Upír, Elinor neuteče, řízne jí do ruky, sebe taky a spojí ruce. KDyž jsou starší, Suze se nedostaví na Elinořin koncert, Elinor se stává vlkodlakem. I když se tyto dvě rasy nemusí, chce pořád se Suze kamarádit. Vyslouží si opovrhování svého druhu a nebezpečí upírů. Když se zastane Suze a vstoupí do ran vlkodlaků, je těžce zraněná a umírá.
-------------------------------------

(Vypráví Elinor)
Mám zavřené oči, je mi zima, třepe se mi celé tělo. Je vidět, že jed ve vlkodlačích drápech zabírá, rány an mém těle se nehojí. Alespoň se nehojí rychle. Tohle vypadá na můj konec. Nemůžu otevřít oči, bolí mě to, ale....já,....chci ji vidět, chci ji ještě jednou spatřit...Ach Suze.
"Ach.....Suze..." zašeptám a tápám ochablýma rukama po její studené ruce. Nemůžu nic nahmatat.
"Ach..Elinor!" vyjekne její medový, zděšený hlas a přiklekne si ke mě. Alespoň si to představuji, její pohyby nejsou slyšet ale i tak.
Chytá mě za ruku a já otevřu oči.
Už jí vidím. Její černé oči, které se za poslední roky, kdy nám bylo šest nezměnily. Jak je to dlouho? Když nám bylo devět, řekla mi své tajemství, teď to má zkončit. O osm let později...
"Ach...Suze..." zašeptám a pohnu chromou, naprosto zničenou, rozdrápanou rukou k jejím obličeji. Obličej se mi skřiví bolestí, jak mi po celém těle šlehne ta bolest.

"Elinor,...!" vyjekne Suze a vezme mou hořící ruku do své a přitiskne si jí k obličeji. Zadívám se jí do očí a cítim, jak mi vlhnou oči, cítim že je to naposledy, co se na ni dívám. Já nechci, enchci aby to bylo naposledy. Je jako anděl, jako socha, tak půvabná, tak zranitelná a skálopevně přesvědčená, že každému způsobuje bolest a utrpení.

(Vypráví Suze)

Když jsem byla malá, a když jsem do Akademie nastoupila, tak jsem jí uviděla. Malou, blonďatou holku v rudé unifomě, jak se krčí u stromu a dívá se do země. Když se mi představila, udivilo mě její jméno. Udivilo mě, že netančí. Tolik o tanci básnila, ale rozhodla se pro hudbu. Nidky mi to neřekla. Když jsem jí řekla své tajemství, neodvrátila se......

"Elinor....prosím....ne..." prosila jsem, kňučela jako dítě, co nechce odejít ze Zoo.
"Suze.....já...nechci umřít..nechci, aby to bylo naposledy, co tě vidím." zašeptala.
"Ty....." zašeptala jsem.
"Hlupáčku." řekly jsme společně. Viděla jsem, jak se její slzy derou na povrch a jak přetékají.
"Suze...." zašeptala a dívala se na mě.
"Elinor..." zakňučela jsem.
Nechci aby umřela. Chci jí toho tolik říct, tolik,..co pro mě znamená....
"Elinor.....neumírej..."
"Já...."
"Nevíš, co pro mě znamenáš. Jsi moje světlo v temnotě. Měla jsem kolem sebe tmu a ty jsi jí zažehnala. Elinor...já tě miluju." zašeptala jsem.
"Taky tě miluju....sestřičko." zašeptala a podívala se na naše spjaté ruce. Pravá ruka na pravé.
"Krevní pouto." zašeptala jsem a cítila jsem, jak se mi derou na povrch mé vlastní, hořké slzy smutku.
"Navždy společně..." zašeptala.
"Budeme spolu." řekla jsem.
"Navždy,...sestry...." zakňučela Elinor.
"Elinor..." zašeptala jsem.

"Suze..." uslyšela jsem svého otce. Nezvedla jsem hlavu.
"Suze..." zašeptala Elinor. Podívala jsem se jí do polomrtvých očí.
"Je mi líto, že jsi neslyšela mojí sklatbu." zašeptala.
Vyhrkly mi slzy do očí. Už jsem nemohla předstírat, už to nešlo držet, už jsem nechtěla být silná.
"Elinor....mě to taky mrzí....promiň mi....." zašeptala jsem.
Zavrtěla hlavou.
"Byla jsem sobecká." zašeptala. "nechtěla jsem se dělit o svého anděla." zašeptala a mě stékly slzy na její obličej.
Zatvářila se udiveně, překvapeně.
Natáhla ruku, svou horkou ruku k tváři a setřela si slzy, které ji spadly na obličej.
"Nevěděla jsem, že andělé pláčou? Že upíři pláčou." zašeptala.
Musela jsem se usmát.
"Další mýtus, hlupáčku." zašeptala jsem a políbila jsem jí na čelo. Bylo slané, spocené z námahy, kterou vynaložila, aby nekřičela. Musely to být příšerná muka.
"Suze..když jí vysaješ, její vzpomínky na vaše přátelství budou v tobě, všechno." řekl mi táta.
Podívala jsem se na ni překvapeně.
Usmívala se, unaveně.
"Přála bych si, aby jsi věděla, ...věděla....co jsem kdy všechno cítila....." zašeptala. "Věděla...co jsem nikdy neřekla..."
"Já chci taky abys to věděla." řekla jsem.
"Miluju tě..." zašeptala.
Nahnula jsem se k jejímu krku a kousla jí. Slyšela jsem, jak se nadechla a vydechla.

(Pohled Elinor)

Podívala se mi do očí a nahnula se k mému krku. Zakousla se mi do kůže. Ucítila jsem bodnutí a potom úlevu. Dívala jsem se do stropu jeskyně.
Nad námi byly krápníky.
"Ty krápníky...jsou....nádherné......" zašeptala jsem. Cítila jsem, jak se mi chce spát, jak se mi zamlžuje vidění, jak se propadám do temnoty.
Já nechci temnotu,.....nechci....

"Já....nemám ráda tmu." zašeptám.

(pohled Suze)
Už jsem hotová. Cítím, jakoby se do mě něco vlilo. Podívám se na ni.
"Já nemám ráda tmu." zašeptala.
Musím se nad tím usmát. Vždycky se chovala tak statečně ve tmě, věděla jsem, že jí nemá ráda.
"Já vím." řekla jsem a opět se mi skutálela slza.
"Suze.." zašeptala oči se jí zavíraly.
"Elinor....." zakňučela jsem.
"Tak neobvyklé jméno." řekla jsem mou frázi, kterou jsem jí kdysi dávno řekla, když jsme se seznámily. Bylo nám šest.
Elinor se usmála a ten líbezný úsměv jí zůstal napořád.

Ucítila jsem tlak v hlavě. Tak příšerný, rvoucí, bylo to, jakoby.....mi něco trhalo mozek. Vykřikla jsem a zavřela oči.
Před očima se mi odehrával celý Elinořin život.

Byla u doktora. Ten jeho kuřácký hlas. "Máš měkké kosti, nemůžeš tančit, zabila by ses." řekl a Elinor, tak maličká, maličká blondýnka s jem vlnitými vlasy se rozplakala. Zavrtěla jsem hlavou. Nenáviděla jsem, když plakala. Bylo to srdcervoucí.... Nikdy mi neřekla, proč netančila, styděla se? Asi ano. Ten pláč, ten její pláč...
Potom jsme viděla, jak k ní jdu, já maličká holka, černé vlasy pod uši, rudá uniforma, bílá tvář a černé oči.
"jak se jmenuješ?" zeptal se můj hlas.
"Elinor..." zašeptala a já se usmála. "To je zvláštní jméno." řekla jsem a její oči zvodnatěly a spadla jí slza. Já se sklonila. "Proč lpáčeš? Nechtěla jsem tě rozesmutnit." řekla jsem. Podívala se na mě. "Je tak půvabná." pomyslela si a natáhla ke mě ruku. Obě jsme stály pod stromem, pravou ruku v pravé. "Já jsem Suze." řekla jsem a ona se usmála. Její milý, krásný úsměv, který už nespatřím.
Další vzpomínka byla na mé taneční vystoupení. "Je tak půvabná, tak krásná. Jen tak dál, Suze,....usměj se, buď jako labuť" slyšela jsem myšlenky, které se jí honily hlavou. Slyšela jsem jí.....Její hlas, který neuslyším......
Další vzpomínky, na naše přátelství, jak tančíme na louce, jak se smějeme a povídáme si. Potom noc, kdy jsem jí řekla, že jsem upír.
"Tak proto.." uslyšela jsem hlásek. Přešla ke stolu, vzala nůžky a řízla se do pravé ruky. Vyjekla jsem,...udělala to samé mě a podaly jsme si ruce. Nevěděla, že jsem měla co dělat, abych se na ní nevrhla.... "Tohle je naše krevní pouto, navždy budeme spolu. Ať se děje co se děje. Ať jsme co jsme, budeme patřit k sobě, navěky!" řekla a mě opět vyhrkly do očí slzy.
Další vzpomínka byla....tak bolestná....
Na její klavírní vystoupení. Naprosto vyprodané....
Elinor přešla v černých, přiléhavých šatech. Blonďaté vlasy v elegantím účesu.
"První sklatba bude Suziina oblíbená" slyšela jsem.
Podívala se na jedinné prázdné místo a usměv ochabl.
"Ona...nepřišla....ne..přišla..." cítila jsem smutek,....vztek,....ale hlavně pocit zrazení.....
"Tato píseň je pro mou kamarádku, která tu není s námi, ale přeji si, aby si jí někdy poslechla." řekla publiku a začala hrát líbeznou sklatbu a ke všemu...začala zpívat. Klepala se mi brada.....další slza spadla.
Věděla, že miluju, když zpívala....
Další vzpomínka na obrovský vztek, ležení v posteli a přeměnu ve vlkodlaka. Tolik bolesti a zloby.
Další, jak byla ve smečce a lovili upíry. Jak viděla mě. Její pocit. Radost a taky zděšení.
A potom. Jak se postavila předemě, aby mě ochránila.
"Nenechám vás projít." zavrčela a držela. Křikla tou bolestí, ale nenechala se.
Potom, poslední vzpomínka byla na mou tvář. Slyšela jsem náš rozhovor a její tok myšlenek.
"Suze...bojím se tmy, nechci umřít a nevidět tě. Nechci odejít a už tě nespatřit. Jak tančíš, jak se usmíváš,...jak .... posloucháš, když zpívám. Tvůj výraz, když....jsem se řízla nůžkami do ruky. Výraz, že máme krevní pouto...nechci, aby to zkončilo.....nechci. Ale taky vím, že chceš být s rodinou. Rodina je další krevní pouto..tvé pravé krevní pouto....."
Její hlas....byl....smutný, prosebný.
Potom tma a dále jsem viděla její usměv, přivřené oči a její ochablou ruku v mé.
"ELINOR!!!" vykřikla jsem a složila se na její rozdrápanou hruď.
Nikdy nezapomenu na ten výraz.
Vstala jsem, vedle mě stáli mí rodiče. Podívala jsem se na ně, potom na Elinor.
"My nikdy nestárneme, Elinor, upíří vzpomínky jsou věčné a my žijeme věčně. Nezapomenu na tebe,......krevní pouto.....ty jsi moje krevní pouto, ty patříš do rodiny......a.....budu.....navždy s tebou." řekla jsem a odešla z jeskyně, společně s rodinou upírů a se vzpomínkami, na mé děctví a mou jedinnou kamarádku, která mě naučila, že není důležité co jsme, je důležié na čem nám záleží.
Ona......nezemřela, odmítám tomu uvěřit.....Odmítám...Nezemřela, protože já žiju a budu žít navěkdy....já.....a...ona v mých...vzpomínkách...