To tak bolí (5)

Irena za sebou zavřela dveře,aby nemusela poslouchat ty rádobyvtipné historky z natáčení,na které se teď dívala celá rodina.

"Barbora je právě na drátě..."zacvrlikal znovu mobil.
"Prosím?"
"Ahoj,Íro! Představ si, co jsem slyšela!"
Barbora byla ta největší klepna,jakou člověk mohl znát.
Vědělo kdo, kde, s kým a proč.

"No, co jsi slyšela?" pokusila se Irena o milý hlas, ale vzteky jí skřípěly zuby. Bylo jí jasné,co zase Barča věděla.
"No.. Že se s tebou rozešel Roman... Že to není pravda Irčo?"
"No.. Je to pravda. A už musím. Měj se."
Irena nemilosrdně položila.

Svalila se na postel a rozbrečela se.
V pokoji bylo sice teplo, ale jí bylo zima... Hlavně u srdce.
Nemohla pochopit, proč se s ní skoro po čtyřech letech Roman rozešel.
"Proč, proč, proč...", šeptala si Irena.

"Přišla ti nová esemeska,chá chá!"
"Pane bože,kdo zase otravuje?"
"Ahoj Ireno", hlásala zpráva.
"jsem pred tvym barakem a neodejdu,dokud mi neco nevysvetlis."
Byl to zase Roman.
Irena mu napsala." Nevim, co bych ti mela vysvetlovat zrovna ja. Sam jsi rekl: "Je konec."