To tak bolí (7)

"Jo ták,miláček?" řekla Irena ironicky.
"Ne..Já jenom...Já jsem si ještě nestihl změnit vyzvánění..."bránil se Roman.
"Hm,tak to zvedni,ne?"
"No...Tak jo..."

"Prosím?" Roman vzal teleofn,ale nevšiml si,že nechtic zmáčknul "zvuk veden do reproduktorů".
"No ahoj,lásko! Kde teď jsi?jsi doma?Je mi líto,že jsem od tebe musela tak rychle odejít,ale říkal jsi,že si musíš jít něco zařídit." Někdo mluvil do telefonu.Irena to slyšela,protože to bylo nastaveno na velkou slyšitelnost a poznala,že je to ženský hlas.

"Víš co,vypadni.Vypadni!"
"Ale..Ale co se zase stalo?" ptal se Roman.
"Vůbec nic!" zakřičela Irena a zavřela okno.
Řekla si,že teď už brečet nebude.Ne kvůli němu.

"Ahoj Sandro,neměla bys na mě zítra čas?" Irena volala své nejlepší kamarádce.
"Ne,promiň,už jsme domluvená s Michalem.On je tak sladkej..."
"No jo,jasně,"pomyslela si v duchu Irena.
Nahlas ale řekla:"Aha,no tak to jo,užij si to.Pa."