Zrozen ve zlém znamení

Je podzim. Listí tiše padá na kapotu černého veterána Chevrolet Impala. Rozzuřený a nervózní Dean pobíhá kolem auta a neví coby. Už celé dva dny se snaží dovolat svému mladšímu bratru Samovi. Neví, kam se ztratil. Tohle obvykle nedělá, aby se ztrácel jen tak. A navíc ví, že mají hodně práce s lovením.
Náhle zazvoní mobil, div Deanovi nevypadne z ruky.
„Same, jsi to ty?,“ vyhrkl do telefonu,„kde jsi?...Už jedu, počkej tam.“ Dean nasedl do auta, nastartoval a černá Impala byla ta tam.
********
Sam seděl v prázdném temném pokoji a o ničem nepřemýšlel. Jen se díval na svou košili, která byla…….
********
Impala zaparkovala přímo před motelem Judy’s Rose. Dean vyběhl z auta jakoby se mu za zadkem kouřilo, a pospíchal do pokoje číslo 13. Vtrhl do dveří. Bratr seděl na posteli a ani nepromluvil. Ani se neodhlédl….
„Ahoj,“ promluvil klidně na bratra Dean.
„Ahoj, Deane.“ Sam pořád koukal do země.
„Kde jsi, prosím tě, byl. Všude jsem tě hledal.“ Dean se pomalu uklidnil a došel k Samovi.
„Jsi v pořádku?“ Ale Deanovi oči upoutala krev na bratrově košili,„sakra, co se ti stalo?“
Sam pomalu vzhlédl: „To není moje krev.“
„A čí je?“
„Deane, já si na nic nepamatuju.“
„Cože??? Jak je to možný!!! Sakra..,“
„Já nevim, nevim, jak je to možný,…“ Sam se zvedl z postele.
„Ne ne ne, počkej tu. Něco zjistím,“ řekl Dean a odešel z pokoje.
********
„Takže, ubytoval ses před třemi dny pod jménem Sam Borra. Ale nejhorší na tý celý věci je, že jsi fanouškem Bon Joviho,…“ snažil se vtipkovat Dean, když se vrátil z recepce, aby zjistil podrobnosti o Samově pobytu.
„Deane, tohle není sranda,“ pokáral bratra vážně Sam.
„Nikdo nic neví, bylo tu ticho, takže jsme tam, kde jsme byli….Hmm, co si pamatuješ naposledy?“
„Naposledy……byli jsme v Texasu a …“
„Tak moment, v Texasu jsme byli před týdnem,“ přerušil ho Dean.
„Já vím, Deane….Hele ja nevim, jak jsem se sem dostal, jasný!! Nevim, kde se mi vzala ta krev na košili, prostě nevim nic,“ vyjel Sam na bratra.
„Jo, a proto to musíme zjistit. Tady není něco v pořádku. Třeba si na něco vzpomeneš, půjdem se podívat po okolí. Recepční tě viděla včera odejít, ale přijít ne…“ Deana ale upoutala krev na okně, která rozhodně nebyla čerstvá.
„A hele, tudy jsi sem vlez??“
„Možná, že jsem tam byl,“ řekl Sam a zadíval se ven na plac plný pronajatých garáží a polorozpadlých domů.
„Fajn, kouknem se.“
Když vylezli ven oknem, rozhlédli se.
„Poznáváš to tu?“ Ale Sam jen zakroutil hlavou.
Prošli okolo několika garáží a Sam se najednou zastavil.
„Počkej, tady už jsem byl!“ Samův pohled utkvěl na jedné garáži. Zvláštní ale bylo, že vypadala jako všechny ostatní. Došli až k ní.
„Tak se podíváme, copak v ní je.“ Dean šel ke garáži a pokoušel se jí otevřít. Nešlo to.
„Na, myslím, že tímhle to půjde,“ zvolal na něj Sam a vytáhl z kapsy klíč.
Dean se zadíval, jako kdyby bratrovi přeskočilo. Vzal si klíč a garáž otevřel. Byla velmi prostorná a bylo v ní zaparkované auto. Dost podobné Impale.
„Doufám, žes tohle neukrad,“ zamračil se Dean.
Bratři šli k autu a otevřeli ho. Bylo odemčené!
„Tak se podíváme, jestli tu něco nenajdeme. Nepamatuješ si, že by jsi v něm jel nebo tak něco?“
„Ne, Deane, já nevim.“
„Ježiši, už z toho mám husí kůži.“
Když vlezli do auta, Sam si všiml zakrváceného nože povalujícího se na zadním sedadle.
„Podívej, Deane!“ Vzal nůž opatrně do ruky a ukázal ho bratrovi.„Myslíš, že jsem ho použil?“
„Já si nemyslím nic,“ odpověděl mu Dean nezvykle tichým hlasem. Už z toho měl vážně špatný pocit. Tady něco smrdí. A pořádně!
„A hele, další krev!“ otřel Sam kapku červené z přední sedačky.
Dean o něco zavadil nohou. Pod sedadlem se válela poloprázdná krabička cigaret.
„Ale to si nemoh bejt ty. To musel být někdo, kdo kouří…eh fuj…mentolový...! Ještě je tu něco. Lístek od benzinky. To taky nevíš, jestli jsi tam byl?“
„Ne, ja nevim. Nevím, co si mám o celý věci myslet, Deane!...“
********
Benzinová pumpa byla nedaleko. Kluci zastavili přímo před vchodem.
„Tak, nepřipadá ti to tady už aspoň trochu povědomí?,“ otázal se bratra Dean.
„Ne, vůbec.“
Dean jen obrátil oči v sloup. Ale všiml si prodavače, jak kouká z okna ven.„Třeba si tě pamatuje,“ a ukázal na mladého chlapce, hledíce nepřítomně na asfaltovou silnici. „Tak pojď!“
Vešli dovnitř, pozdravili a přešli přímo k pultu. Ale jakmile prodavač uviděl Sama, začal panikařit.
„Hele, okamžitě vypadněte nebo zavolám policii,“ a už bral do ruky telefon.
„To mluvíte s ním?,“ zeptal se prodavače nechápavě Dean.
„Jo, s nim. Včera sem vtrhl a ukrad mi z regálu kořalku a přede mnou ji celou vypil.“
„Jako on? Ty piješ kořalku?,“ otočil se na Sama.
„A potom mě praštil flaškou do hlavy a zmizel!,“ pokračoval prodavač.
„To jako on?,“ Deanovi to nedávalo pořád smysl.
„Mluvim na vás snad čínsky? Jo, říkám, že tenhle chlap se ke mně vloupal a napadl mě!!“
„Omlouvám se, jestli sem vám…,“ začal Sam s vysvětlováním.
„Radši rychle zmizte. Policie tady bude co nevidět,“ vyhrožoval mladík.
„Položte ten telefon. On už odchází. Počkej v autě.,“ řekl Dean.
„Ale, Deane..“ oponoval Sam.
„Říkám, počkej v autě,“ naléhal Dean.
********

„Takže, řekněte mi, jakým směrem odjížděl,“ zeptal se Dean.
„To se zeptejte jeho,“ kývl prodavač na Sama do auta.
„Ptám se vás!“
„Hele, ten chlap mě napadne, ukradne tady chlast a cigára a…“
„Tak moment, on i kouřil?,“ divil se Dean.
„Jo, jako ďas! A ani mi to nezaplatil.“
Dean se dlouho nerozmýšlel. Vytáhl z kapsy peněženku a položil na pult dvě papírové bankovky.
„Bude to stačit?“
„Už si vzpomínám…měl dvě krabičky,“ odvětil mladík a v očích měl výsměch.
Deana to naštvalo, ale nechtěl zbytečně přijít o informaci. Přihodil další papírovku.
„Jel na sever. Vlastně jste odtamtud přijeli. Nejeli jste kolem motelu Judy’s Rose?.....“
********
Impala přijela opět k motelu. Bratři vystoupili z auta a šli zpátky do pokoje číslo 13.

„Takže teď se pár hodin prospíme a ráno zmizíme. Radši to necháme plavat,“ oznámil Dean, když stěží sundával z ramene těžkou brašnu.
„Do rána se vyspíme a pak vyrazíme,…“ opakoval udiveně Sam.
„A je to tady,“ řekl tiše, „musíš mě zabít, Deane.“
„Cože? Ne, co to plácáš?!“
„Pamatuješ přece, co ti táta řekl. Že když mě neochráníš, když se ze mě bude stávat to, co nejsem, tak mě máš zabít. Dal jsi mu slib. A mně taky,…“ připomněl Sam bratrovi ošklivou vzpomínku.
„Deane, jsem vrah. Musíš to udělat. Nechci nikomu ublížit! Hlavně ne tobě.“
„Cože? Výdyť si nikoho nezabil. Co to kecáš za blbosti??!!!,“ nevěřil svým uším Dean.
„A jak vysvětlíš tu krev na mojí košili, hmm?!“ Na tohle ale Dean nedokázal odpovědět.
„Prostě vypadnem a na tohle zapomenem, jasný!“
Sam se na chvíli zadíval z okna. Potom se otočil zpět k Deanovi. Měl výraz jakoby právě zahlédl mrtvolu. Pomalu došel k bratrovi a sáhl na postel do tašky s jejich „nářadím.“ Po chvíli vytáhl nabitou zbraň a podal jí Deanovi se slzami v očích.
„Na, Deane. Musíš to udělat,“ hlesl tiše.
„Cože? Nee,“ obořil se na něj Dean.
„Deane, nechci ti ublížit!,“ naléhal Sam.
Dean koukl na pistoli, na bratra, pak zase na pistoli. Vzhlédl. Po tvářích mu stékaly slzy.
„Snažil jsem se tě ochránit,“ mluvil potichu.
„Já vím,“ odpověděl těžce Sam.
Dívali si vzájemně do očí. Dlouho! První, kdo se vzpamatoval, byl Dean.
Mírně se usmál. Řekl: „To nejde! Radši umřu,“ odhodil zbraň na pohovku a přešel k oknu.
V pokoji nastalo hrobové ticho. Najednou se okna sama otevřela a zvedl se velký vítr.
„Co se to děje?,“ lekl se Dean a odskočil od okna. Vypadal rozrušeně.
Sam neodpovídal. Dean k němu pomalu šel. Ale nevšiml si, že bratr nenápadně vytáhl nabitou pistoli z brašny a schoval si ji pod bundu.
„Ne, ty budeš žít,“ řekl Sam bratrovi nezvykle chladným hlasem. Otočil se na Deana. V očích měl pýchu a zlost. Dean ho nepoznával.
„Co to říkáš,“ otázal se tiše s mírným strachem v hlase.
„Budeš žít a litovat toho.“ Ze Samova hlasu šel chlad.
Náhle vítr ustal. Okna se sama zavřela. Vše bylo zase v pořádku. Dean tomu nerozuměl. Jenže než stačil reagovat, Sam ho plnou silou praštil pistolí do obličeje. Dean se skácel na podlahu a zůstal nehybně ležet…..
********
Bylo kolem jedné hodiny odpoledne, když se Dean probral. Příšerně ho bolela hlava.
Někdo bouchal na dveře. Dean se pomalu zvedl z koberce a šel otevřít.
„Už jste se měl dávno odhlásit,“ řekl naštvaný recepční, když se otevřely dveře.
„Jo, jo! Neviděl jste mýho parťáka?,“ zeptal se staršího chlápka rozespalý Dean.
„Odjel za úsvitu vaším autem. A vy jste měl jet s ním. Teď mi to musíte doplatit. Váš pokoj potřebují další!“
„Jo, jasně……ehmm…máte tu počítač?,“ optal se jen tak mimochodem Dean.
„Proč bych vás měl pouštět k počítači?,“ nechápal recepční.
Dean chvíli přemýšlel a na tváři se mu objevil malý úšklebek…..
********
„Dobrý den, prosím vás, můžete mi pomoci najít syna. On se včera vydal na koncert Justina Timberlaka a ještě se nevrátil a...cože? Ano, Justin je jeho obrovskej idol,“ telefonoval Dean na policejní stanici, zatímco si recepční přepočítával velmi tučný úplatek.
„Ano, kluci jsou kluci..ehm, ale Sammy má cukrovku a potřebuje pravidelnou dávku inzulinu, takže….Jo, zrovna jsem na internetu. Potřebuju jenom, abyste aktivovali GPSku v jeho mobilu.“
Chvíli to trvalo, než našli signál.
„Aha…..Duluth, Minessota? Aha, no to je dlouhá cesta na koncert. Děkuji. Nashle,“ ukončil hovor rychle Dean. Ještě aby se na něj pověsila policie!!!! To teď fakt nepotřeboval….
********
Byl večer. Lampy u místní duluthské hospody svítily. Menší dřevěná budova stála kousek od řeky, takže zákazníci měli krásný výhled.
Joanne ještě pracovala. Byla jedna z těch vytrvalých, které čekaly, až dopijí poslední štamgasti čekající na to, až je někdo vyhodí, protože nebyli schopni po tolika panácích sami odejít.
„Zavíráme, dobrou noc,“ řekla znechuceně, když vyprovodila ke dveřím opilého chlápka.
Vrátila se zpátky a začala utírat barový pult. Vzpomínala na mámu, jak se asi má. Měla by jí zavolat. Ale na to byla moc tvrdohlavá! Kašlala na to. Nemuselo všechno skončit hádkou, kdyby Ellen nechala Joanne lovit pod její střechou.
Najednou slyšela, jak se otevřely dveře a někdo vešel dovnitř. Ani se neohlédla, jen si pomyslela: „Páni, ty ožralové jsou vážně neodbytní!“
„Je zavřeno, neslyšel jste?,“ houkla ke vchodu.
„Můžu dostat jedno pivo na cestu?,“ uslyšela velmi povědomý hlas. Otočila se. Ani nemohla uvěřit svým očím.
„Teda. Tak tebe bych tady nečekala,“ promluvila udiveně.
„To víš, jsem plný překvapení,“ odpověděl Sam a snažil se být příjemný.
„Tak můžu dostat to pivo?“
Jo se na něj zadívala. Po chvíli řekla: „Jasně. Jedno pivo.“
„No a co jinak? Kde je Dean?,“ zeptala se Jo, když přinesla láhev piva.
„Nepřijel.“
Jo Sama pozorovala. Nějak se jí nezdálo, že by Dean nechal Sama jet samotného. Bratři vždycky drželi pohromadě. Sam byl zvláštní. Připadal jí jiný než dřív. A po té hádce by vůbec nečekala, že se Sam vůbec objeví. Ale všimla si spáleného místa na jeho pravém předloktí.
„To musí bolet,“ řekla a kývla směrem k popálenině.
„To je jenom…hehe…jenom jsem se popálil o….ehm..sporák,“ zasmál se nervózně Sam.
„Proč si přijel?“ Jo dlouho nechodila kolem horké kaše.
„Víš, od našeho posledního setkání…“ začal Sam.
„To nebylo dvakrát příjemný…“ odsekla mu.
„Chtěl jsem se ti omluvit. Nechoval jsem se k tobě vůbec hezky.“ Stiskl jí ruku tak drsně, že Jo jen tiše vyjekla. Koukala na Sama jako na blázna. Tuhle jeho tvář vůbec nepoznávala. Zdál se jí vážně divný.
„Záleží mi na tobě,“ pokračoval Sam.
„Sama, pust mě,…..“
„Můžu ti dát všechno, Jo,“ Samovi oči získávaly načernalou barvu.
„Možná bys měl odejít,“ odbyla ho Jo. Byla si už úplně jistá!
Sam na ni chvíli zíral. Ruku ji pořád svíral. Ne a ne pustit.
„Dobře,“ řekl potichu a trochu přiškrceně. Odhodil jí ruku na pult a odešel.
Jo si byla jistá. Tohle není Sam. Znala ho už dost dlouho, aby věděla, že takhle by se Sam Winchester nechoval. Rychle sáhla po dlouhém noži. Jenže jakmile se odvrátila od baru, Sam už stál za ní. Chytil ji za obě ruce a přimáčkl na bar. Jo vypadl nůž z ruky.
„Ty nejsi Sam. Pust mě!,“ křičela.
„Jo, Jo, Jo, Jo…takhle to vůbec nemuselo dopadnout,“ šeptal jí Sam do ucha.
„Pust mě, nech mě bejt. Kdo jsi?“
„No přece Sam. Copak mě nepoznáváš?,“ zachechtal se.
V tu chvíli se rozrazily dveře a v nich stál Dean. V ruce měl připravenou nabitou zbraň.
„Same, pusť ji!“
Sam ale neváhal a chytil Jo pod krkem. V levačce držel nůž.
„Deane, já to neovládnu. Mám hlavu jak v ohni, jasný! Zastav to,“ křičel na bratra.
„Same, nech toho. Pusť ji.“
„Ne! Zastřel mě nebo ji zabiju,“ a přimáčkl jí nůž ještě blíž k ohryzku. Jo polkla.
„Zastřel mě,“ zařval Sam na bratra.
Dean stál jako sloup. Pistoli držel v připravené poloze, jen vystřelit. Chvíli zíral. Ale nemohl. Prostě nemohl.
„Ne, Same. Přestaň!,“ přikázal mu mírně.
Sam se zadíval na bratra. A pak se začal smát. Odhodil Jo stranou a šel přímo k bratrovi.
„Ani nemáš kuráž Sama zabít,“ zachechtal se.
Dean na nic nečekal. Rychle sáhl do kapsy pro láhev svěcené vody.
„Tady máš, ty mizernej démone!“ A stříkl ji na posedlého Sama.
Jenže tohle už nebyl Sam. Tedy vypadal pořád stejně, akorát oči měl jiné. Černé jako úhel. Pekelné oči.
Svěcená voda zabrala. Sam sebou škubl a začala z něj stoupat pára. Tohle na démony účinkuje jako na člověka spálenina. Ale moc dlouho to nevydrží. Dean musel udělat jedno, aby se zbavil démona v Samově těle navždycky. Vymýtání. Nejlepší způsob vyhnání tý svině z těla.
Démon byl pořádně rozzuřený. Vrhl se na Deana. Vykopl mu pistoli z ruky! Potom samotného Deana kopl do břicha tak, že se skácel na podlahu.
Dean byl stále při vědomí. Zaklepal hlavou a pomalu se zvedal.
„Nemáš ani kuráž na to, abys bratra zabil. Nedokážeš splnit slib,“ vysmíval se mu démon do tváře.
To ovšem Deana naštvalo tak, že té svini podrazil nohy, až se svalila na záda. Rychle vytáhl z náprsní kapsy nůž, ještě namočený ve svěcené vodě, a démona řízl do pravé paže.
„Ááách!,“ zařval posedlý Sam. V tu chvíli z něj začala stoupat hustá pára.
Dean využil démonovi nevnímavosti. Napřáhl se a ubalil mu takovou pěstí, že se Sam ani nenamáhal vstát. Jenom nehybně ležel…..
********
Venku byla tma jako v pytli. Hodiny ukazovaly krátce po půlnoci. V hospodě se v tuhle hodinu neobvykle svítilo. Dean chodil pořád dokola kolem posedlého Sama, přivázaného k židli, a přemýšlel, co bude dál. Jo stála opřená o stůl. V ruce držela deník, který patřil zesnulému otci bratrů Winchesterových.
Démon byl stále v bezvědomí. Seděl nehybně skrčený na židli s hlavou sklopenou. Dean se zastavil. Stál přímo nad Samem. V jeho očích byla vidět zlost a kdyby se do nich někdo podíval, přeběhl by mu mráz po zádech.
„Hej, probuď se!,“ plácl Dean démona nelítostně po tváři.
Sam se v okamžiku probral. Chtěl ihned vyskočit ze židle a zaútočit na Deane, ale zjistil, že je přivázaný. Zlostně zíral na bratra svýma černýma démonskýma očima.
„Ach, Deane. To je překvapení! Tys to dokázal,“ začal výsměšně démon, „Na starouše jako ty je to výkon, spoutat démona“ dodal ironicky.
„Drž hubu, ty svině,“ rozkřikl se na něj Dean a vrazil mu další ránu pěstí.„Seš v pasti, tak drž hubu, děvko!“

Sam se nechápavě zadíval na Deana. Ten jen kývnul hlavou ke stropu. A démon pochopil. Na stropě byla vyobrazena pěticípá hvězda v uzavřeném kruhu – Ďáblova past. Říkalo se jí tak proto, že se z ní žádný démon nikdy nemohl dostat, ovšem pokud znak někdo neporušil.
„Ou, to je chytrý,“ odvrátil Sam hlavu od stropu, „A co přijde teď? Že by vymítání?,“ zasmál se.
„Moc dlouho už si v Samově těle nepobudeš, ty hajzle. Jo, začni,“ vyzval svou blonďatou přítelkyni, ať se pustí do zaříkávadla, které sloužilo k vyhnání démona z těla člověka.
„…omnis imundus spiritus, omnis satanica po testas, omnis incurcio,…“ opakovala Jo.
„Tak jak ti je?,“ naklonil se Dean na Sama. Na tváři mu přeběhl úsměv. Sam s sebou začal cukat. Škubal tělem, škubal hlavou. Oči mu těkaly sem tam. Jednu chvíli byly normální lidské, druhou zase démonské.
„Halucinace, pocení, dávivé zvracení…tak už se ti chce ven?!“
Ale příznaky po chvíli ustaly. Sam se začal smát. No spíš kousavě řehtat. Dean a Jo se na sebe nechápavě podívali.
„To těžko. Za tu dobu, co jsem se vyhrabal z pekla, jsem se naučil pár triků.
Sam sklonil hlavu a začal si pro sebe něco latinsky mumlat.
Najednou v místnosti začalo být děsivě chladno. Bylo tomu jako tenkrát v motelu. Okna se sama otevřela a zdvihl se velký vítr, že nebylo slyšet vlastního slova.
„Co se to děje?,“ křičel Dean na Jo.
„Já nevím,….“ Jo zmateně přemýšlela. A vzpomněla si. Koukla na Samovu ruku a vyhrnula rukáv.
„Ach ne!,“ ukázala na Samovo pravé předloktí, „tenhle znak…je to spojení! Démon se uzamkl v Samově těle!,“ vysvětlila Jo.
Najednou Sam přestal zaříkávat. Pomalu zvedl hlavu.
„Co budeme dělat,“ panikařil Dean.
Ale odpověď už se nedozvěděl. Jo odlétla a narazila do skříně. Na okamžik omdlela. Dean nevěděl, co se děje. Sam jen nepatrným pohybem hlavy odhodil i jeho. Dean spadl hlavou přímo na židli. Pořád vnímal. Ale nešlo mu vstát. Byl jako ochrnutý.
Démon tou největší silou zpřetrhal provazy a zvolna šel za napolo omráčeným Deanem. Ten stále ležel na zemi a pokoušel se vstát. S přivřenýma očima pozoroval Sama.
„Seš slaboch, Deane,“ vysmíval se, „ani nedokážeš splnit slib. Nemáš na to. A vidíš, čeho je Sam schopný,..“
„Ty nejsi Sam!“ řekl stěží Dean.
„Ale teď už jsem. Jenom proto, že je to tvůj bratr, ho nedokážeš zabít. Ale časem se z něj stane monstrum. Proto ti otec nařídil, abys ho zabil! Nedokážeš ho ochránit. Ty to víš, Deane. Prostě na to nemáš. Seš slaboch. Otce si nezachránil. A v hloubi duše víš, že nemůžeš zachránit ani bratra. Seš slaboch, Deane. Slaboch!!,“ křičel mu do tváře démon.
„Jo? A ty seš zase pěkná svině!,“ zařval Dean a vymrštil levačku. Další rána pěstí. Démon se odvrátil. Jenže za ním už stála Jo a chytla ho za pravé předloktí.
„Co…“ otočil se Sam.
Jo na nic nečekala a popálila znamení na pravé ruce rozpálenou železnou tyčí. Démon zařval:
„Ááááá!“
Znamení se porušilo a zmizelo. A najednou…..Sam se zaklonil a z úst mu stoupal hustý černý dým. Vypadalo to jako dávivé zvracení, které trvalo několik minut.
Když démon ze Samova těla vyšel, zmizel v krbu a „vyplul“ nahoře komínem.
Sam, teď už opravdový, se skácel na podlahu. Hned byl při vědomí.
„Ááá,“ chytil se za ruku a koukal na popálené místo.
Náhle zpozorněl. Nechápavě překmitával očima na Jo a Deane. Po chvilce se nevinně zasmál.
„Ehmm…přišel jsem o něco?“
„O tohle.“ Zmožený Dean se napřáhl. Přílítla další rána!..........
********
Rozednívalo se. Tři postavy stály venku před hospodou u Chevroletu Impala.
„No to byla věc,“ usmála se Jo.
„Jo…hmm,“ odfrkl Dean.
„Díky za všechno, Jo. Pomohla jsi mi,“ řekl vděčně.
„Za málo. Víš, že vám vždycky pomůžu,“ přikývla Jo a podala oběma bratrům váček naplněný jakýmsi bělavým práškem.
„Tohle vás ochrání před posednutím. Takhle se k vám žádný démon ani nepřiblíží. Noste to pořád u sebe."
„Díky.“
Chvíli na sebe s Deanem zírali. On promluvil první:
„Potom ti zavolám.“
Nasedli se Samem do auta. Dean nastartoval a Impala se pomalu vzdalovala od duluthské hospody.
Jo se za nimi ještě dlouho dívala.
„Nezavoláš,“ povzdychla si a vrátila se dovnitř, aby přivítala první hosty….
********
Veterán jel pomalu. Nikam nespěchali. Bratři jen mlčky seděli vedle sebe. To ticho už bylo nesnesitelné.
„Proč si to neudělal?,“ Sam prolomil ledy.
„Co neuděl?“
„Ty víš moc dobře co, Deane.“
„Ale prosím tě, nebyls to ty, tak jsem udělal dobře, ne!“
„Dal si tátovi slib. A mně taky, vzpomínáš?!“
„Tak s tímhle na mě nechoď, Same,“ obořil se na bratra Dean.
„Ale slíbil jsi to! Jednou se ze mě stane, co se má stát. Budu monstrum! A ty mě nemůžeš chránit věčně,…“
„Můžu to aspoň zkusit!“ Dean ho přerušil.
Sam se na chvíli odmlčel. Po chvíli řekl:
„Jednou to stejně budeš muset udělat.“
Dean se zadíval ven z okýnka. Já to zvládnu, dokážu svýho bratříčka ochránit. Odvrátil se od okna a přidal plyn.