A Los Koncos

Přesně takhle jsi mě opustila bez žádného předstírání. Bez naděje, bez lásky a s žádným šťastným koncem. Takhle jsme se měli rádi, kéž je to napořád. Teď žijeme další části našeho života bez sebe. Ráno vstávat a stalé zakopávat o svůj život. Nemůžu dát lásku bez oběti. Měl jsem něco udělat, popřát ti hodně štěstí. Dala jsi mi kousek nebe s kouskem pekla. Tyhle příběhy jsou to nejhorší, co jsem kdy komu vyprávěl. A šťastný konec navždy odešel. Možná už nikdy nepřijde zpět. Cítím se zbytečný a zbytečný je pro mě každý den. Jsou dvě hodiny ráno a něco v mé mysli mě nutí přemýšlet. Ne nad tebou, ale nad někým, nebo s kým? Nedopřeje mi to odpočinku a musím přecházet po pokoji. Teprve až si začnu myslet, že nikdy nic nešlo špatně, dokážu usnout. A můžu snít, že pokračuju dál v životě. Ano, tohle jest ten příběh, který zatím nemá konec, ale začátek. Naděje, láska…a šťastný konec, vždyť co to pro nás každý den je? To prázdno každý den, týden co týden. Trochu lásky, trochu lásky. Touhle cestou jsme se dali, každý sám. S tím slovem sbohem, které bude znít. S nadějí na šťastný konec. Ten, který tak jako tak nepřijde. Zůstane v mysli s iluzemi našeho života. Ten šťastný konec. Ten náš konec.