Byl...možná...nebude

Znáš ten pocit, celou dobu mu odoláváš, a pak stejně přijde ta chvíle, kdy ho do svého života pustíš a dovolíš mu, aby on byl tím, na co myslíš ve dne v noci, co ti nedá spát..Seš jím úplně pohlcená a vlastně si život už bez něj nedokážeš vůbec představit.Možná ani nechceš.A taky proč? S ním seš šťastná, máš někoho s kým se směješ, mluvíš, brečíš..miluješ.Ale nedochází ti, že není tvůj.Snad si to jen myslíš, doufáš, věříš, bojuješ, leč marně.Neee to není možný, vždyť ty chvíle co jste byli spolu, vám nikdo nevezme, třeba tenkrát na stromě, copak na to se dá zapomenout? To nejde.Ano, vlastně možná nejde, ale jen v tvých představách. Ty si pořád myslíš, teda spíš doufáš, že přijedeš a bude to jako loni..předloni..Že prostě jen navážete na to, kde jste minule přestali a bude to stejný.
Jenže nic už není jako dřív,a nic není jak bývávalo, bohužel nebo spíš bohudík? Protože tobě nedošlo, že ten o kom sis myslela, že tě má rád, dovolila si mu, aby tě pobláznil, všechno mu přizpůsobila, je úplně jiný...Byl takový pořád, jen ty si to neviděla.Chtěla si, aby takový byl a pravdu sis přiznat nechtěla.
Dobře, dobře jen kamarádi.Ano to by šlo, pocit že si o něj přišla úplně si nedokážeš představit, proto se ti toto zamlouvá.Jenže..
Najednou sedí na proti tobě, a máš možnost se ho na cokoliv zeptat, pozdravit, usmát se, ale neuděláš to.Na to máš moc velký strach podívat se mu do očí a přiznat si, že už je to všechno pryč a že už se ty chvíle nikdy nebudou opakovat.Nestydíš se, jen možná ta minulost, na kterou se snažíš zapomenout tě pořád ovládá.I když ty nechceš a bráníš se.Tak tu sedí na proti tobě tvůj kamarád.
Kamarád? Ani ne spíš člověk, s kterým Tě pojí minulost, ale už ne přítomnost a nikdy budoucnost.Jste jako dva cizí lidé, kteří jako by se neznali.I když citíš jeho pohled ve své tváři, nepodíváš se na něj...tak to je on -kamarád(nebo-li přítel), teda vlastně ne, přítel je ten, co sedí vedle něj, podívá se na tebe a vidí, jak strašně moc tě bolí zase ho vidět.To je přátelství.
A on? On je cizí...