Propast vzpomínek

Slibovaná láska, zklamaní, zrada, ale i odpuštění.

Stojí nad hlubokou propastí. Propastí vzpomínek, už nepřibudou další, teď už ví, že pravda to je.

Lásku svojí ztratila a teď tu stojí ztrápená. Miluje ho, ale on už nechce ji více znát, tak proč se jí o něm pořád zdá.

Cestičkou posetou kamínky, chtěli ruku v ruce jít, jenže on řekl "promiň, už nemám tě rád tak jako dřív"

Čas se zastavil. Ticho je stále větší a větší. Do očí se dívají, vědí, že je to naposledy.

"Já tě tak milovala a ty zradil jsi mě" řekla ona, v očích slzy.

" Vím, ale nechci ti více ublížit" Poslední pohled, snad prosí za odpuštění.

" Tak si jdi, běž! Už nemusíš tu být, když pro tebe nic neznamenám" teď už slzy nedrží. Pláče, vzlyká.

Nečeká, odchází, nechává ji samotnou.

"Jen si jdi ty zrádče, jdi si" vzlyká dál, není k utišení.

On už je dávno pryč.

Sama sebe se ptá, proč zrovna jí se to mohlo stát.

Znovu se dívá do propasti vzpomínek.

Vidí sebe, vidí jeho.

Cítí bolest a žal.

Tvrdý dopad tato láska má.

Už je to rok a ona ho stále miluje, i když on je vážně pryč, i když už nikdy nevrátí se k ní.

Propast vzpomínek tu bude dál.

A ona bude marně čekat a stále doufat, že snad ještě na okamžik malý bude v jeho náruči.