Bolest andělů

BOLEST ANDĚLŮ

Z nebeských výšin ozývá se pláč. Pláč krásných bytostí, které se bojí. Cítí bolest a žal. Cítí zkázu světa. Bolest andělů volá o pomoc. Každá kapička slzy, co stéká jim po tvářích, to je vždy za jednoho člověka, kterému se na zemi ubližuje.

Andělé nechápou, proč změnil se svět, proč války, hlad, mor a smrt tu je. Jak je možné, že dar plný života, tak náhle umírá.

Že lidé nedokáží tomu všemu zabránit, že raději sedí a přihlíží ke konci.

Andělé slétávají sem k nám, doufají, že život se zlepšit dá. Netuší však, že je tu někdo, kdo chce si hrát. Hrát si se štěstím, láskou a nadějí. Že pro mnohé je život pouhé nic a chtějí víc. Že neváží si toho čeho mají, nedokáží se spokojit s tím, co potřebují.

Anděl leč stvoření překrásné, nemůže zapomenout na nebe. Nedokáže tu dlouho být, nemůže všechni zachránit.

Bolestí trpí dál, neví čím ji zastavit má. Poslouchá nářky ostatních, samotnému sil ubívá.

Kapka za kapkou po tváří stéká, ta bolest je nekonečná. Křídla má polámaná od lidí, kteří ho chtěli vlastnit. Jeho drazí se modlí za jeho duši.

Duši anděla, co tak nahlas naříká. Snaží se ze všech sil, nedokáže se už ani postavit. Leží na zemi, prachem se dusí a není tu nikdo, kdo mohl by mu pomoci.

To jest jeho trest za to, že pomoci nám chtěl. Teď zhyne s celým naším světem.

Ruka mocná dopadla ne něj. Jeho pomoc odměnila po svém. Slabý tlukot srdce, jež bije v jeho těle. Tichým hlasem šeptá jméno svoje, prosí o to, aby jeho příští život byl v jiném bití, aby dokázal pomoci těm, co potřebují.

Doufá snad v zázrak, v to, že Země bude ušetřena. Že bolest a zkáza nebude tu již, že život plný radostí budou všichni moci žít a že bolest andělů, bude navždy zapomenuta...