Bárka Dobré mysli

Na moři Beznaděje bárka Dobré mysli. Námořníci, opilí svou troufalostí, pokřikují do slaného vzduchu. V bílých homolích mraků si slunce, ten labužník, protahuje prsty.
Ostrov Bláznovství v moři Beznaděje se zelená až běda. Kotvy už klesají do písku, chlapi se brodí mělčinou jak děti na výletě.
Rodící stromy, ptáci ve větvích i stinná místa - Bůh ví, jak je Bláznovství opojné. Vítr se k večeru zvedá, svět tichne, námořníci, vysíleni dokonalostí toho dne, už pospávají mezi stromy. Slunce jak škodolibý divák si odskočilo kdovíkam. Snáší se večer, nikdo netuší, zda noc, co stojí ve dveřích, bude zrádná či plná kouzel.
Nepřišla ničivá bouře, žádné zlo z moře ani z písku, duše všech znavených se oddávají snění. Beznadějně černé moře nepolkne bárku Dobré mysli, Dobrá mysl se neroztříští na útesech Bláznovství.Už stovky let je moře stejně Beznadějné, Bláznovství stejně zelené, mění se jen tváře námořníků.
A Dobrá mysl, škuner z teakového dřeva, nás kolébá, kotvy se nepohnuly za ty věky.
Ochutnejte ostrovní vzduch, chraňte si kůži tenkou vrstvou bahna a nasyťte své oči, kdykoli zatouží, pohledem do té zátoky.
Dobrá mysl neodplouvá..