Veux te arriére

Veux te arriére

Proč slzy tečou, když je chci skrýt?

Sedím, modrošedý pohled zakalený a schovaný pod vrstvou slaných slz. Proč?
Zrzavé vlasy alespoň z části zakrývají mou slabinu, bolí to, uvnitř mě. A já vím, že už déle nemohu předstírat sílu. Opustila mě.
Utápím se v depresích, na jazyku stále cítím tvé lehké pohlazení, tvé doteky stále hřejí mé tělo. I přesto, že tu už nejsi. Pamatuji si, jak si se plížila ke mně do pokojíčku zahalená v saténovém župánku. Pamatuji si ten šustivý zvuk, který se ozval, jakmile jsi ze sebe župan shodila. Pamatuji si, jak sis ke mně lehla a šeptala mi do ucha francouzká slova, kterým jsem nerozumněla. Tvé dlouhé stříbřité vlasy mě lechtaly na šíji, chci to znovu cítit. Chci znovu cítit tebe, mít tě u sebe.
"Prosím!" křiknu zoufale do ticha, nikdo mi neodpovídá, ty jsi pryč, se svým milým. Doufám, že jsi šťastná.

-Show Me A Smile Then
Don't Be Unhappy, Can't Remember
When I Last Saw You Laughing
If This World Makes You Crazy
And You've Taken All You Can Bear
You Call Me Up
Because You Know I'll Be There-

Lehnu si do postele, je pozdě. Na polštáři ucítím tvou jemnou vůni, byla jsi tak přírodní, tak dokonalá. A já měla to štěstí tě alespoň jednou doopravdy mít. Užít si tě.
Ale to mi nestačí! Odešla jsi a mě to bolí, vrátíš se ke mně někdy? Zřejmě už ne.
Spolykám pár prášků a ulehnu do postele.
"Vrať se...."

Ráno se už neprobudím.