Cesta

Anotace: ...

Hodili mě na opuštěnou lesní cestu a donutili mě jít. Vůbec nic jsem nechápala, jen jsem šla. Zpočátku mě vedli v okovech. (Nebo snad za ruce?) Nevšimla jsem si, kdy mě pustili, jen vím, že jsem si ještě dlouho myslela, že jsou se mnou, i když už jsem dlouho byla sama. Kolem mě byl hustý les a já se bála. Slyšela jsem v něm jiné lidi, ale bála jsem se na ně zavolat. Ta tma kolem mě děsila. Nerozhlížela jsem se, věci kolem mne mě nezajímaly, bála jsem se jich, jen jsem chtěla co nejrychleji dojít na konec cesty. Ostré trní mi rozdíralo kůži a já plakala, protože jsem netušila, kdo a proč mi to udělal. Tma, tma, strach. Občasné paprsky slunce pro mě byly pouze příslibem ještě větší tmy. Utíkala jsem, utíkala jsem tak rychle, jak jen to šlo.

A pak jsem došla ke konci cesty. Byla to jen holá, bílá, nekonečná zeď, na které bylo napsáno Konec. Chtěla jsem se otočit a jít zpátky, les byl najednou vstřícný a lákavý – jenže už to nešlo. Konec. Zeď se proměnila v dřevěný kříž a obloha nade mnou v těžkou hlínu.