Minulost je horší než smrt

Dnešní den mi rozjasnil mou černou mysl,a proto jsem se rozhodla ho uchovat navěky.Jeho hodiny,minuty i sekundy ukrýt do těchto prázdných řádků hluboké pravdy a uchovat tak jeho podstatu až do dob,kdy se opět vrátí černé doby temna.

Mé síly se zvolna vytrácí.Vím,že má sláva z minulých dnů odlétla do krajin mrazivé tmy a není možnosti získat ji zpět.Železná brána se za ní pevně zavřela,jako rakev nad troskami mého mrtvého těla a možná i prokleté duše.Má duše už opravdu není to,co bývala ale nahlédnutí do mé mlhavé minulosti mi tuto schopnost opět navrací,jako bych navždy zůstávala malou holčičkou.Avšak časy mého dětství se už nikdy nevrátí.Navždy po nich zůstane jen prázdné místo,které mi vždy bude připomínat časy mého ranného dětství,kdy jsem bývala tou mladou,holčičkou,která se dokázala usmívat na celý svět.Co člověku dokáže připomenou starý houpací koník,pohřbený v nejtemnějším koutě,pod nánosy prachu?Co člověku dokáže připomenout krabice plná jemně vyřezávaných dřevožezeb?Prozradím vám to.Sluncem osvícenou velikou zeď,plnou řezbařského umění.Pýchu a hrdost v očích zde bydlícího člověka....a pak náhle....po tom všem.....strašlivé ticho.Jeho život teď leží na temné půdě v jedné malé krabici pohřbený v zapomnění.Nikdo už si na tohoto člověka v dobrém ani nevspomene,zatímco jeho poklad teď zvolna umírá ve věčné samotě a smutku po své slávě.Kolik lidí kolem nich prošlo?Kolik lidí obdivovalo jejich jemné krásy?A potom...jen tma,slzy a smutek.Pach hnijícího dřeva,vlhka a mokrého kamení.Vysvobození pro ně není.Vysvobodí je jen hřích jiného člověka,nebo smrt toho druhého.

Dnes tu sedím na lavičce a přemýšlím.O svém dětství stráveném tady,o mé minulosti,o mém životě.Na čelo mi dopadne chladná kapka deště,jako by se mě snažila probudit z mého zvráceného snu.Nevěnuji ji pozornost a sním dál.Déšť mi však do klína shodí drobný jabloňový květ.Zvednu jej a bezmyšlenkovitě si s ním pohrávám v dlani.Bílé okvětní lístky se rozlétnou na všechny strany a jeden se zachytí v mých černých vlasech.Brzy déšť zesílil.Jeho vytrvalé bubnování na měďěnou střechu domku se rozléhá po kraji.Zní to jako by z nebezského království padaly skleněné střepy.Jak opojné vidět barvy v černobílém světě.