Výstřel

Stála tam..oči zalité slzami, rozevláté dlouhé tmavé vlasy... Dívala se do dálky a odpočítávala poslední minuty. Hlavou se jí honilo tolik věcí... Je zbabělá, když utíká před životem? Klesla k zemi s rukama v pěst. Byla neutěšitelná. Třásla se po celém těle a prosila sama sebe, aby dostala odvahu.

Roztřesenou rukou vytáhla z batohu nabitou zbraň...chvíli se na ní jen tak dívala a přemyšlela..Opravdu je to tak, že člověk neslyší ani ten výstřel? Přitom pomyšlení se pousmála.. Nakonec to není tak těžké. Přiložila se ke spánku zbraň.. Znova se rozplakala.. Nemuselo to tak být.. křičela do dálky... Opět klesla k zemi.. K čemu je Vám život, když ho neumíte žít.. K čemu je Vám bolest, když jí neumíte překonat... a k čemu je Vám nabitá pistol, když se bojíte zmáčknout spoušť..

Otřela si slzy, vstala a podívala před sebe. Viděla moře..stála na útesu a vlny pod ní zběsile narážely do skály s obrovským hlukem. Přiložila si opět zbraň ke spánku a tiše řekla: "Ale já mám odvahu." Ozval se výstřel. Vnímala, jak klesá k zemi.. cítila teplou krev jak jí stéká po tvářích. Ten pocit byl vysvobozující.. věděla, že teď už bude dobře..Necítila bolest a necítila úzkost. Jako kdyby se jí z hlavy vykouřily všechny myšlenky a teď už vnímala jenom to ticho..