Cesta

Stála na rozcestí. Stála tam dlouho. Stále váhala, kterou cestou se má dát. Zda-li jít tou světlou, plnou barev, obrostlou stromy a květinami. Nebo tou druhou, tou, která byla úzká a tmavá, žádné stromy, žádná tráva. Ona milovala všechno krásné a čisté, ale co když ta hezky vypadající cesta je jen past? Past, do které by se nechala lapit, ale co když ne?? Co když se za ní skrývá krásný svět, svět radosti a svět plný lásky! Lásky, o kterou přišla a kterou chce zpět. Druhá cesta zdá se být bolestná. Taková nicotná a utrápená.
Co když dívka nehledá cestu, ale snaží se uniknout. Uniknout před krutou realitou. Tak k čemu je rozmýšlení? Proč čekat? Nebo jen doufat, doufat v to, že snad někdo přijde a tu cestu ji ukáže, že jí pomůže pochopit, pochopit co udělala špatně!
Někdy může být sebe větší krása pouhým klamem, záleží totiž na tom co má člověk v duši...