Bubliny

Byl srpen. Jeden z mála dnů kdy horký vzduch proťal svým chladivým dechem jemný vánek, který dělal tento den příjemnější a snesitelnější.

Stála na kraji pole a nepřítomným pohledem hleděla kamsi do dálky. Do dálky za svým srdcem. V jejích uších zněla melodická punk-rocková skupina. Zrovna začala hrát její oblíbená písnička. Vánek jí čechral vlasy do rytmu. Jemně si odendala svoji kadeř tmavých vlasů z obličeje, zvedla ruku v níž držela umělohmotnou tyčku s okem na konci a foukla. Z oka vyšla duhová bublina a větřík jí unášel dál do pole. Ponořila tyčku do pěnivé vody a znovu foukla. Ovšem teď vyšla bublina tmavá jako její smutné myšlenky. A za ní další a další a další...
Jedna za druhou odlétaly a odnášely smutek. Letěly vysoko a tam, v oblacích kde už nebyly skoro vidět, praskly. Stejně jako smutek v jejím srdci byly pryč.

Později už žádná bublina nebyla tmavá. Všechny se
leskly zářivými duhovými barvami.

Ona se otočila a s výrazem štěstí v obličeji odcházela pryč.

Už nebyla smutná.

Usmívala se.