Zpověď Blázna ?!?!?

Prší a já se dívám z okna. Vzpomínám na to, jak jsme byly každý den spolu, milovala jsem tě a ty´s miloval mě.
Bylo to tak krásné, že ani nevím, kam se to podělo.
Matně si vzpomínám na naši hádku, já odešla do práce se slzami v očích. Po noční jsem se vrátila a ty i tvoje věci jste byly pryč.
.........................................................
Proč ?
.........................................................
Nevím, proč jsi odešel a ani vlastně nevím, kam. Když jsem ti volala, tak jsi mi to nezvedal. Proč? Volala jsem našim známým, ale ty ses nechal zapírat. Proč?
Chodila jsem za tebou do práce, ale také nic. Proč ?
Prostě jsi se vypařil.
Jee, počkej už si vlastně vzpomínám, kam jsi odešel a proč.
Pomohl mi ten kuchyňský nůž, co jsi mi dal k narozeninám. Říkal jsi mi, že je z ušlechtilé ocele a že překoná i tvojí smrt. A měl jsi pravdu, dokonce ti k ní pomohl. Jak jen jsem mohla zapomenout, odpusť mi já nato úplně zapomněla. Vidím to všechno před sebou, jako by to bylo dnes ráno, jak si ležel v kuchyni na těch bílých dlaždičkách a dusil ses svojí vlastní krví. Byl to nádherný pocit, vidět tě taky jednou bezmocného. Ty vzpomínky mě zaplavují štěstím, že nejsem tak ubohá, jak jsi mi vždycky říkal. Takhle jsem ti dokázala, že něco umím.
.......................................................

"Slečno Bránská, máte tu svoje léky"
"ach, děkuji Vám málem bych na ně zapomněla" :
odpovídám sestře z psychiatrické léčebny