Zlomená křídla 2 - Hrob

Paříž opět zahalovala temná chladná noc, což byla ideální příležitost pro Azraela, který se rozhodl, že musí navštívit hrob chlapce.
Uplynuly tři dny od jeho smrti, ale Azrael na to nemohl zapomenout. Viděl umírat mnoho lidí, i dětí. Vždyť je to jeho poslání. Ale tohle mu dělalo těžkou hlavu, cítil předzvěst něčeho horšího. Něčeho, co se má teprve kvůli tomu stát. A kupodivu se bál. Bál se o sebe.
Rozhodl se, že jeho hrob navštíví jako normální člověk. Tedy tak, jak to bude jen možná. Schoval svá křídla pod dlouhý černý plášť, zachumlal se do černé pletené šály a na hlavu si dal čepici stejné barvy. Docílil tím svého – tedy, že vypadal jako člověk.
Kvůli nezdařilému počasí, začínalo poprchávat, a době byly ulice Paříže téměř prázdné, takže jimi Azrael mohl v klidu procházet. Užíval si pohledů na šťastné lidi. Ač byl andělem smrti, dělalo mu radost štěstí jiných. Nahlížel do výloh a svým pátravým pohledem zkoumal, co je nového.
V duchu si stále dokola opakoval chlapcovo jméno. Ben. Malý Ben.
Měl neblahý pocit, že ví, kdo jej zabil. Dvacáté století a na okraji Paříže řádí několik krvelačných tvorů, vlkodlaků, kteří oběť občas neroztrhají, jen ji připraví o krev. Pro zábavu, jako hru…
Došel k obrovským mřížovaným vratům, které sloužily jako hlavní vstup na zdejší hřbitov. Rozhlédl se kolem sebe, zda jej nikdo nemůže spatřit. Nemohl. I okolí hřbitova bylo vylidněné. Vyskočil tedy na silnou hřbitovní stěnu, která byla tlustá půl metru. Stará kvalitní práce.
Seskočil dolů na zem, tiše jako myš a rozhlédl se. Pokud dobře věděl, hrob chlapce by měl být nalevo od něj. Vydal se po cestě a sledoval hroby, které míjel. Téměř všechny krásně ozařovaly svíčky a zdobily čerstvé květiny.
U tlustého dubu se ale zarazil. Asi dvacet metrů před ním stála mladá dívka a skláněla se k hrobu. Hlasitě plakala a snažila se svoji tvář skrýt do hustých černých vlasů. Takže Azrael nemohl vědět, kdo to je.
Bylo mu ale jasné, že sedí u hrobu Bena.
Zůstal stát, protože se bál jít vpřed. Nechtěl být poznán. Nechtěl pokoušet osud, a proto se otočil a neslyšně zmizel za tlustou zídkou hřbitova.