Láska a zklamání

Nůž, který měla zabodnutý v břiše byl celý od krve. Její výraz nebyl ani tak bolestný, jako spíš překvapený. V očích měla vepsanou jasnou otázku "proč"? Kaluž krve pod ní se pomalu zvětšovala. Sledoval jí upřeným pohledem a kochal se jejím zoufalstvím. Nechal jí umírat pomalu, ještě stále byl čas na to jí zachránit, ale nač to, ona ho zklamala a za to zaplatí. On jí miloval a ona ho využila. Teď už k ní však necítil nic, jen nenávist.

Pomalu jí to začalo docházet. Myslí si že sem ho využila, ale tak to neni nechápe to. Nemůže to pochopit! A i kdyby mohl, na to už není čas. Poslední minuty se jí krátí. Je konec, konec všeho. Existuje nebe a peklo? A jestli ano, kam poputuje moje duše? Nejsem si vědoma žádného hříchu, i když pár věcí by se našlo. Ale nikdo neni dokonalý, ani já ne. Po tváři mi stekájí poslední slzy. Pálí, tak strašně moc pálí.

Je na ni strašný pohled, je tak bílá a zároveň pořád tak strašně krásná, jako poprvé když sem jí spatřil. Usmál jsem se na ni a ona na mě. Kde jsou ty časy?

Na co to tu k sakru myslím?! Lituju ji snad?! Vždyť si to zaslouží.... Znovu jsem se vrátil do reality, zavadil sem pohledem o ni a setřel jí její poslední slzu. Měla tak strašně ledovou tvář, že by už nastala její chvíle? Přiložil jsem ruku na její ústa a neucítil nic, vůbec nic. Zlehka jsem přivřel oči a naposledy jí políbil na její promodralé rty. Její dotyk ve mně vyvolal záchvěv nostalgie a po celém těle mi přeběhl mráz.