Když železo zrezne

Kapka naoranžovělé vody dopadla na zrezavělý plech. Vytvářela tak v tiché, léta nepoužívané továrně podivný zvuk. Pach zrezlého železa se vtíral do nosu.

Rozbitými skly proudil do plesnivého místa čerstvý vánek. Nebyl však dost silný na to, aby vyčistil celou zchátralou továrnu.

Podlaha se na několika místech již propadla a odkryla tak prostory důlních šachet.

Dříve to byla jedna z nejproduktivnějších továren, dnes slouží pouze jako útočiště bezdomovců.

Jsi jedním z nich.

Spíš na vlhké, špinavé podlaze, kterou už po léta nikdo nevyčistil.

Řídký a plesnivý vzduch se těžko dýchá. Je tu ale teplo a to je nejdůležitější.

Kapající voda tě každou nocí budí. Jsi sám. Nemáš nic.

Přesto bys toho mohl tolik získat, jen kdyby ses tak nebál, kdybys nebyl takový zbabělec.

Stačilo tak málo a byl bys bohatý... Znovu.

***/***

Plameny pohlcují tvé panství. Žena i syn jsou v něm uvězněni. Jsi až moc velký zbabělec na to, abys jim šel pomoct.

Hustý dým se pomalu valí ven z paláce. Slyšíš křik své ženy a zoufalé volání syna.

Necháváš je napospas ohni a utíkáš pryč. Ani se nesnažíš zavolat pomoc.

Později si uvědomíš, že jsi ztratil celý svůj dosavadní život, svou rodinu, majetek, zkrátka vše.

Týdny bloudíš krajinou, hledaje nějaké útočiště, nějakou skrýš.

Najdeš důl, horníci už dávno vzdali kopání smaragdů a tak celé místo začalo rezavět.

Stalo se tvým domovem ...

***/***

Podzemní šachty jsou zaplavené vodou, brzy se dostane až na povrch a ty budeš muset znovu utéct.

Pár bezdomovců už raději odešlo, ty se však bojíš.

Zvlhlá zem se pomalu propadá, nastane den, kdy tě pohltí voda, neb na tebe spadne železný trám.

Tvou denní stravou jsou žížaly a zbytky shnilého jídla, které tu zůstalo po hornících.

Tak jaký je to život?

Tvá vůle k životu pomalu opadá, s každým dnem jsi více špinavý, více neupravený, více zapácháš...

Poslední bezdomovec odchází pryč. Vodu už pouze zadržují zrezlé železné trámy.

Brzy bude všemu konec.

Otče ...

S trhnutím se probouzíš, proti tobě se valí obrovská vlna narezlé vody. Už nemůžeš utéct, jsi v pasti.

Jako tehdy tvá rodina. Umírali v plamenech a tys jim odmítl pomoci, jiný živel si proto teď

bere svou daň.

S ničivou silou tě pohltí, nikdo ti nepomůže.

Všude kolem tebe plavou zelené kameny - smaragdy. Tak přece ještě něco zbylo.

Ty si to ale nezasloužíš.

Továrna klesá do vody. Podlaha se propadá a ty mizíš v hlubinách.

Co myslíš, bolelo tvou rodinu umírání více?

Ty umíráš z nedostatku kyslíku, oni umírali v bolestech z ničivého žáru...

Příště si rozmysli, kde založíš oheň...