Dream about dream

Dream about dream

Je to jako sen o snu. Sen o tobě a o nikom jiném, stále a napořád. Je to až moc časté, až moc často vidíš tu krásnou tvář. Už i v realitě, máš halucinace.
A stále věříš, že ho vidíš, avšak, když zamrkáš, postava se rozplyne.
Neexistuje, je to jen postava z knih a ty se trápíš čím dál více a více.
Kdykoli na něj pomyslíš, zaplavuje tě vlna obrovského smutku a melancholie. Nejsi schopná myslet, jsi schopná pouze jednoho a to jsou myšlenky a sny o něm!
Jak kruté, říkáš si, ale kdy život takový nebyl?
Zamilovat se do postavy, jež neexistuje, není osudem, ale neštěstím. Zároveň ti to však něco dává, naplňuje tě. On sám, jako neexistující objekt tvé touhy.
Tajně o něm přemýšlíš, ať už sníš, či bdíš. Představuješ si ho jako svého.
Cítíš jeho polibky na svém těle, přitom se tě nikdo nedotýká. Cítíš ho, uvádí tě to do rozpaků, ale doopravdy vedle tebe nikdo není.
Bojuješ s vášní, s jeho jazykem, chráníš si ho, on si chrání tebe. Je to tvůj hrdina! Existuje však jen ve tvé mysli. A navždy bude.
Nepřipouštíš si to, stále doufáš, že jednou konečně zahlédneš ten jeho psí kukuč, který tě tolik dráždí.
Že to bude právě on, kdo tě dovede do slastných chvil.
Že ti bude šeptat sladká slůvka a vyzvávat ti, jak jsi krásná.
Ať už spolu budete ve sprše, či v posteli. Pořád to bude tvůj vysněný.
Pak náhle, opouštíš svět fantazie, jediné, na co se zmůžeš, je tiché proč! Tvoje mysl bloudí někde v meziprostoru. Tvoje srdce je dávno rozkouskované a ty znovu doufáš, že příjde ON a že tě znovu složí dohromady. Ale on nepřichází, čekáš.
Uběhne hodina, den, týden, měsíc, rok, desetiletí a stále nic. Nepřichází, přestáváš doufat, on ve tvém srdci však dřímá nadále.
Jsi znovu o rok starší, každým rokem to je tak, pořád si na něj nezapoměla a nedokážeš žít, bez něj nikdy! Jsi odsouzena míti jeho, a nebo nikoho.
Marníš svůj čas zde, ztracena, ve své fantazii, jinak už nedokážeš žít. Jsi sama, mrzí tě promeškaná léta, je však pozdě to vše vrátit.
A pak znovu, zabloudíš do hloubi sebe samé, vidíš se, a jeho. Jste oba mladí, oba spolu a....snad i šťastní?
Tvé srdce, témeř zacelené, se znovu roztříští, nedokážeš to, nedokážeš zapomenout.
Nadáváš si do slabochů, ale nijak tě to neuklidňuje. Snažíš se, tak moc se snažíš, až to bolí.
Až nakonec, jednoho dne se zkrátka vzdáš! Je ti 50let a už nemáš sílu dál žít.
Ukončíš to nehrdinsky, bezbolestně, přesně tak, jak by on nikdy nezemřel.
Práškama na spaní.
Zahyneš ve spánku, ve spánku, ze kterého se nikdy neprobudíš a ve kterém je hlavě ON! Jste konečně šťastní a spolu...
Konečně je to doopravdy.
Tvůj vysněný, tě líbá a laská.
Tvůj, Neville Longbottom.