Sandcrew & Sally

Sandcrew byl zase nevyspalej. V těch pytlích pod očima by mohl pašovat melouny, říkávala mu jeho matka a on se ji smál.
Měl za sebou další náročnou noc, i když při jeho životním stylu, bylo každé rande s paní tmou, jako celodenní šichta.
Vlastně ho to unavovalo, pořád ty samé stereotypní kalby, ty samé drogy, stejné pointy, vtipy lidi, měl toho až po krk,
což při jeho výšce byla slušná hromádka čehokoliv. Právě se snažil udržet víčka od sebe a přes ty minimální škvíry, které
by se z troškou nadsázky dali nazvat očima, pozoroval servírku od naproti.

Sally byla slušná holka, taková ta hodná, milá, usměvavá, která pouští babičky sednout v tramvaji a ještě jim potom pomůže
s nákupem až do domu. Byla jedna z posledních svého druhu, zbytek umřel na křečové žíly a nebo na neléčenou kýlu. Prožívala
celkem klasickej den, ráno vstala, umyla se, posnídala a šla do práce. Šeď, šeď a šeď. Se svým úsměvem a andělskou tváří, vypadala
v kavárně jako elfí princezna v protiatomovém krytu. Nebylo tedy divu, že většina štamgastů byla soustředěna v její blízkosti.
Jí to nevadilo, popravdě jí nevadilo asi vůbec nic. Laik by jí nazval dobře vychovanou, pragmatik flegmatikem, skeptik feťačkou.
Věřte si čemu chcete, každopádně nebyla jen obyčejnou servírkou.

Sandcrew byl rozmrzelej a v depresi, došli mu cigára, ale byl tak na dně, že nedokázal přimět své svaly k souvislejšímu
koordinovanému pohybu, dokonce se přistihl, že přemejšlí o tom, že si zkusí uříznout nohy a přemluví je k tomu, aby mu
došli ven do kavárny pro jedny Lucky Strike, ale pak mu došlo, že je to kravina, vždyť nůž byl tak daleko.

Sally dodělala presso, natočila tři piva a zavolala hysterické mamince a už asi po šesté jí ujistila, že večer přijde, že je jí dobře
a že jí nikdo neobtěžuje, což z jejího pohledu byla absolutní pravda, ovšem z pohledu druhého, nestranného pozorovatele, třeba tvého
pohledu, jí nejen pohledem svlékalo celé osazenstvo tohoto podniku . Tupě se usmála a začala si povídat s oslizlým bezdomovcem.

Sandcrewovu apatii přerušila až Kelly, přinesla mu noviny a dožadovala se patřičné odměny, odněkud s kapsy vytáhl piškot, který jen
vzdáleně připomínal pečivo a velice vzdáleně to sladké kulaté potěšení pro pejsky, zlatý retríver vyskočil a zachytil laskominu v letu.
Sandcrew se usmál a začal vymýšlet plán, jak se dostat ke krabičce, aniž by musel vstát z postele.

Sally právě utěšovala smradlavého Petecowa, který už týden jedl jen kůži ze svých bot a pomalu ale jistě se začal přeměňovat v to, co jedl.
Už byl na odchodu, usmál se na ní svýma dvěma zubama, padesátidolarovku sroloval do kapsy a v hlavě mu začalo šrotovat, kde by sehnal pistoli.
V kavárně zazvonil telefon.
------------------------
"Dobrý den, tady kavárna Blue Recluse, u telefonu servírka Sally, co pro vás mohu udělat?"
"Brýtro slečno, prosim vás, máte tam u vás někde po ruce červený Luckyny?"
"Ano jistě, proč se ptáte?"
"Tak až uvidíte před vchodem zlatého retrívra, běžte ven, pod obojkem budou peníze, mělo by to být přesně, krabičku dejte pod obojek, děkuju moc naschle!"
------------------------
"Rádo se stalo," řekla Sally do prázdna, protože telefon náhle ohluchl, v tu chvíli Kelly zaškrábala na dveře.

Petecow nevěřil, že je tohle možné, po tolika letech se mohl v klidu najíst, zajít do restaurace a přežrat se k prasknutí, tak rád by to udělal,
ale doma ho učili, že trpělivost přináší růže a že má dvakrát měřit a jednou řezat, proto ho napadl jiný plán, než peníze vyhodit za obyčejné jídlo,
chtěl je investovat, koupil si nůž, velkej nůž, ostrej jak břitva, nebezpečnej jak nadrženej mariňák v bordelu, zkrátka šavli za jakou by se nestyděl
ani turek. Schoval jí do jedné ze svých nekonečně hlubokých kapes a odtoulal se do dálky. "Prej vyhozený prachy, houby, 50 babek, je nic za tuhle hračku,"
Říkal si nahlas, když uviděl krásného, tučného, zlatého retrívra.

Sally udělala všechno jak jí hlas v telefonu přikázal a už se s penězi vracel zpátky do kavárny, těch dvacet centů navíc samozřejmě nechala za obojkem,
právě se dotkla rukou dveří, když zaslechla psí vytí.

Kelly přemýšlela o klacíku, pánešek jí dá piškotek až se vrátí... "Hodná holka" uslyší, a pak bude drbání, začala slintat, nejdřív bíle, pak i červeně.

Petecow byl hlady šílený a tak mu nedošlo, že tenhle plán má ještě trošku mouchy, protože se ta krásná servírka, co mu dala 50 babek, otočila, zazmatkoval,
naslepo švihl a trefil, víc ho nezajímalo, asi se půjde podívat do ZOO, dostal chuť na nějakou exotiku a ve srovnáním s touhle částí města, v tuto dobu, tam bude
úplně vylidněno.

Sally zachroptěla, tohle nečekala, vždyť nikomu nic nikdy neudělela, proč tohle? Proč zrovna ona? No co se dá dělat, chtěla zavolat mamince, ale těsně před tím než stačila
její líná matka zdvihnout svojí tlustou zadnici ze židle, což jí trvalo od půl minuty do půl hodiny, omdlela.

Sandcrew se vyklonil z okna a chtěl zvolat něco jako musí bejt sakra takovejhle kravál v tuhletu dobu, slušný lidi chtěj spát, pak mu ale došlo, že je poledne
a taky že před jeho oknem leží dvě vážně poraněný a vážně nádherný holky, kocovina nekocovina, únava neúnava, touha zvracet netouha zvracet, rozhodl se vylést z postele a
zavolat záchranku, snad nebude už moc pozdě.

Petecow se vloupal do výběhu žiraf a systematicky Esterce usekával jednu metrovou nohu za druhou...

Kelly si hrála s ostatnímy psíky, plavala v piškotech, někdo jí drbal na břiše, takhle skvělě jí ještě nebylo...

Sally se zdálo o krásném princi a pak taky o tom, že jí maminka řekla, že něco jednou v životě udělala dobře, však těsně předtím, než jí stačil
políbit, změnil se v ošklivou noční můru a ukousl jí hlavu, krátce poté přišla maminka a řekla , že už jí nikdy nechce vidět.

Sandcrew si oblékl svoje nejleší oblečení, mělo jen pět skrvn od červeného vína a 4 propálené díry od cigár, a vyšel ven. Sanitka dorazila
podezřele brzo, buďto měl zpeklakliku a nebo řidič ambulance opět souložil se setřičkou v nedalekém parku, věřte si čemu chcete, každopádně
odvezli všechny tři do nemocnice.

Petecow konečně podsekl památný strom, popravdě mu to dalo dost zabrat, přece jenom nožem upižlat strom nedokáže zrovna každý, teď si na jeho
chráněném dřevě opíkal ještě více chráněnné zvíře.

Sandcrew už posté opakoval, že pes je přece nejlepší přítel člověka a takovýto kamarád by přeci jenom mohl strávit pár nocí, v mětské nemocnici..
Chirurg mu však již posté opakoval, že kdyby bylo jenom na něm, samozřejmě retrievra v nemocnici nechá, ale znáte to nadřízení - podřízení...

Uprostřed chodby byla černá dlaždice, nebylo na ní na první pohled nic neobyčejného, až nato, že teď se jí a její nejlepší kamarádce naskytl zajímavý pohled. Pláč, to
je vlastně shlukem slz, což jsou takové malé, emocemi nasáklé, kapky slanné vody s troškou leicitinu, které při dopadu na tu správnou dlaždici, způsobí víc,
než tisíc meteorů.

Petecow se srašně přežral a teď s plným žaludkem sténal ve svém "útočišti", které vzniklo náhodným seskupením všech myslitelných recyklovatelných,
nerecyklovatelných a nemyslitelných materiálů, možná tato skulptura zdálky připomínala dílo nějakého velmi slavného a renomovaného architekta,
ale hodně zdálky a po hodně pivech. Šroubovákem se snažil vyndat kus kopyta ze zubů.

Sandcrew konečně vypnul ostřikovače a přes zamlžené čelní sklo příjímal dobré zprávy, ostřikovače se zapnuly samy, úlevou...

Sally se probrala do krásného jitra, už chtěla vstát a chystat matce večeři, ovšem tuto bohulibou činnost jí překazila úporná bolest.
Začala si pomalu vybavovat co se stalo, cítila se jako po posledním "dýchánku", jak se nazývala proslulá oslava narozenin šéfa kavárny,
kde začali pít i abstinenti a notoři pomalu přecházeli k tvrdším drogám, tedy alespoň tak se cítili po ránu...

Kelly se probrala z krásného snu, snědla asi sedmnáct kostí, zakousla tři kočky a zrovna když se chystala sežrat paní odvedle,
co jí nesnášela z celého psího srdce, uviděla černo. Pak otevřela oči.

Petecowi se zdálo o tom, že je krásný muž, přičemž v realitě by se nedal nazvat ani jedním, ani druhým, obzvláště ne v této slovní kombinaci.
Zrovna mu prsatá blondýna nabídla nocleh v jejím pětihvězdičkovém apartmá, Petecow i ve snu přemýšlel o tom jak jí zabít tak, aby nikdo nic nepoznal
a on všechno zdědil.

Sandcrew se probral. Tedy otevřel oči a zamrmlal něco v nesrozumitelné hatmatilce, které rozumí asi jen ten, který právě vstal a nebo se
hodně praštil do hlavy, v ideálním případě obojí. Slepenýma očima zjišťoval, jestli je v nebi a nebo v pekle, protože jestli byl naživu,
tak to včera asi opravdu přehnal. Při pohledu na Sally si rozvzpomněl co se vlastně stalo, vždyť ona nasadila život kvůli Kelly, kvůli jeho milované.
Vzal ji za ruku, potichu, možná trošku stydlivě, ale to k tomu sakra patří ne?

Sally napadlo, že jestli tohle je posmrtnej život, tak proč jsou sakra lidi ještě naživu, začala přemýšlet o lumících a kickboxerech. Chtěla se zdvihnout
a dát tomu celkem charismatickému cizinci v absolutně nevkusném oblečení pusu, ovšem nervové signály vystřelující snad z celého těla jí to překazily,
Co však nezvládla ona, jemu nedělalo problém, a tak se stalo že v nemocničním pokoji dostala servírka svoji první nikotinem prosycenou pusu, možná vás
napadne, že je to pěkně nechutné, ale pro Sally to byl zatím nejlepší okamžik jejího dosud spackanýho života.

Pan Barnup jeden z nejostřejších kritiků, který byl ostrý tak, že i chilli by to zabalilo a začalo prodávat cukrovou vatu, právě dostal na stůl
další pseudoromán od jistého dosud neznámého autora. Tento chudák, zatím v nevědomí, křtil tuto knihu do půl sedmé do rána a teď spal na nádraží
vedle místních štamgastů, barevných spoluobčanů a bezdomovců. Nevěděl, že nějaká dobrá duše předala jeho prvotinu panu Barnupovi, kdyby jen náznakem
tušil, co se děje, okamžitě by se co nejméně bolestným způsobem vyhnul tomu, co ho čeká. Přece jenom i smrt byla milosrdnější než pero výše zmiňovaného pána.