Jak přišel o panictví

Byl chladivý sobotní den a Tomáš se vydal za svou dívkou. Netrvalo dlouho a poznání z internetu se stalo se poznáním osobním. Bylo ráno a neurčitý počet centimetrů sněhu v jednom nejmenovaném městě mladíkovi nebránilo v cestě na vlakové ndraží. Na cestu sněhem se pořádně oblékl do trička, mikiny a zimní bundy.
Dorazil městskou hromadnou dopravou k vlakovému nádraží, vystoupí a žene se k okénku s prodejem lístků snad kamkoliv. "Dobrý den, Karviná zpáteční prosím," zahlasí mladík. Pokladní něco naťuká na klávesnici a za pár vteřin je lístek na světě. "60 kokun," řekne osoba u přepážky a podává lístek. Tomáš vymění několik mincí za lístek a pospíchá na vlak. Předem si zjistil v kolik pojede, ať nečeká příliš dlouho. Podívá se na tabuli odjezdů vlakůa vidí: Vlak karviná - nastupiště 2, kolej 8. Spěchá na vlak. Jedny schody do podchodu, druhé z podchodu. Vzpomene si na to, jaké to bývá v Praze a i těch deset schodů na eskalátoru proběhne. Do schodů na nástupiště už běží pomaleji. Je jich víc a stejně jezdí. Vlak právě přijel. Dorazil k vlaku, nastoupil do něj a usedl na volné místo u okna ve směru jízdy. Seděl tam sám. V hlavě se mu míhaly myšlenky na to, kam půjdou, jaká je, co budou dělat a zda si padnou do oka.
Pííísk, zazní z píštalky paní průvodčí. Tomáš se opře o opěradlo sedadla a vlak se pomalinku rozjíždí.
Uběhlo několik zastávek a Tomáš vidí na ceduli město, kam se vydal.
Vystoupí a rozhlíží se vlevo, v pravo, potom čeká. Dojde k němu mladá slečna, má sotva 16 let. Mladík se představí a napřáhne ruku k pozdravu. Slečna odpoví "Katka jméno mé". Společně odchází z nádraží. Jsou blízko vedle sebe, skoro nalepeni na sobe. Tomáš se pousmál, prvé trauma je za ním. Do oka si padli. Procházeli se po městě a Katka vyprávěla kde co je, která cukrárna je dobrá, která není, která nema nic dobrého a chytla ho za ruku.
Tomáš se zamyslel... co všechno asi může očekávat? Zavrtí hlavou a řekne, že je zima. Katka se jeho postřehu zasměje a řekne "to tedy je". Při procházení dojdou do parku. Na jedné straně kluci hrajou hokej na zamrzlé ploše. Na druhé straně malé děti staví sněhuláka.
Oba začnou skotačit a Kaka hodí po Tomášovi sněhem. Tomáš střepává sníh z bundy a Katka už stojí před ním. Obejme ho a dá mu pusu. Tomáš ztuhne. A v zápětí pusu vrací. Chytnou se za ruce a Katka ho vede maličkou cestičkou kamsi ke stromům, plotu a brance. Tomáš se lekne a začíná se děsit, kam je veden. Ale příznává si, že se mu to zamlouvá.
Katka šikovně přeskočí branku, jako by jí přeskakovala snad tisíckrát. Tomáš skáče za ní originálním přeskokem profesionálních hasičů v několika sekundách. Asi třech. Neboť víc by bylo trapné. Maličká branka byla spíše uzká než nízká a z té dálky, jak ji viděl Tomáš, se nedalo divit. Katka se usměje a zeptá se " Závodíš?". "Ne, nezávodím," odpoví Tomáš. "Nemůžu, jsem mladý." "Kolik Ti je?" zeptala se ho. Tomáš vypadajicí na 18 let odpoví "Dneska 15". Katka nedá hnedka znát, že je starší. "Vypadáš na 18," povidá. Tomáš udiven, že asi zapomněla, kolik mu je, se jí radši zeptá taky. "A kolik je tobě?" "Mi je 16. Jsem starší." uměje se na něj. "Nejsi zklamaný?" "Nejsem, jsem s Tebou a pekně se bavím. Kde to vůbec jsme?" Ptá se jí po tom, co se rozhlídl po místě, které bylo před ním. Stál u malého šedého baráčku, který měl odhadem 4 metry na výšku a 5 metrů na sířku. A před ním nespočet zasněžených laviček seřazených v pravidelných řadách, jakoby na schodech jdoucích vedle sebe do půlkruhového tvaru.
Kolmo naproti toho baráčku, úplně dole pod všemi těmi lavičkami uprostřed, byla veliká bílá deska, spíše plátno to mohlo být.
"To je letní kino," řekne Katka a směje se. Tomáš se začervená trapnou situaci, že nepoznal kde je a zvolá "Paráda, v zimě sedím v letním kině."
Katka na nic nečekající a prahnoucí po sexu začíná Tomáše líbat. Pak se odtrhne, rukou očistí lavičku od sněhu a posadí ho. Sedne si vedle něj a znovu ho začne líbat. Z cesty zpoza plotu není kolem dokola vidět. Ani nahoru k promitací budce a už vůbec ne k lavičkám, kde seděli. Stejně tak z laviček nebylo vidět k cestičce před kinem. Kdyby náhodou něco později... Chvíli si ještě povídali a pak se zečali opět líbat. Během líbáni mu sundala bundu a rozepla kalhoty. Tomáš mírně zaskočen co to Katka vyvádí se mírně zatřese zimou a čeká, co bude dál. Vezme mu ruku a naznačí, kam ji má dát. Chvíli líbaní a hraní ukončí Katka, když se postaví. Stáhne mu kalhoty a spodní prádlo. Vyhrne si sukni, sundá si kalhotky přes boty a nasedne na Tomašuv stopořený penis.
Ten se snaží nic nezpackat a chytá ji kolem pasu. Lavičky jsou úzké a pohyby nejdou, jak mají. Katka to nevzdává a lehá si na bundu položenou na lavičče. Tomáš pochopil že bude muset být nahoře a lehá si na Katku. Ani jeden z nich netuší, že okolí letního kina není už tak prázdné, jak bylo, když přelézali plot. Po chvíli opět změna. Zkoušejí to, co prve.
Tomáš si sedá na kraj lavičky a Katka na něj. Poloha úspěšně provedena.
Pár minut poté, co Tomáš přišel o panictví, se oba oblíknou, upraví a políbí. Dojdou k brance a když odcházejí,zjišťují, že nejsou sami. Na jedné sraně letního kina stálo okolo sedmi strážníků městské policie. A na druhé straně se přes branku dere do kina pětičlenná skupinka zhruba osmiletých dětí. Tomáš a Katka přeskočí branku a odcházejí s úsměvem, že je nikdo neviděl.
Byl večer a Tomáš musel pomalu domů. Doprovázen Katkou na vlakové nádraží se po cestě jestě pusinkovali, objímali a sem tam zbyl čas i na pár vět. Když došli na vlakové nádraží, sedli si na lavičku a už si jen povídali.
Během rozhovoru se Tomáš zeptal Katky kdy se zas uvidí, jestli jí ještě někdy uvidí a jestli se to mělo stát. Přijel vlak a skřípění brzd přehlušil Katčiny odpovědi. Tomáš neveděl, co dělat. Ale musel nastoupit. Políbila ho a Tomáš vlezl do vlaku. Šel do kupé a stáhl okénko. Stihli si říct akorát ahoj. A náhle píííísk, zavřely se dveře a vlak se rozjel. Katka mu zamává a pošle na cestu pusu. Tomáš na gesto odpoví stejně a sedá si.
Píp, píp, zazní v kupé, kde seděl Tomáš. Vytáhne mobil a dívá se, kdo a co mu píše. "Katka!" zaraduje se v duchu. A čte si sms. " Ahoj, vše nejlepší k tvým 15. narozeninám. Odpověď píše co nejdřív. "Ano, ano, děkuji, už teď mi chybíš."