Zlomená křídla 4 - Neboj se!

Noc po neúspěšné návštěvě hřbitova se Azrael rozhodne pro druhý pokus. Přeci se nebude té neznámé dívky s krásnými černými vlasy bát. Stejně ani není člověk, jak správně vycítil. A ti, kteří pochází z jejího rodu, mu přeci nemohou nijak ublížit.
Proto se vydá stejnou cestou po Paříži jako včera večer. Ani nemusí dávat pozor, kudy přesně jde. Terén zná nazpaměť, takže se rozhodně nemůže ztratit.
Dnes ale neprší, takže jsou ulice plné nočních návštěvníků, takže si občas musí dávat pozor, aby do někoho nevrazil a náhodou mu nesjela šála z obličeje, či kabát nesklouzl. Mohl by se tak totiž prozradit.
Sice se zakrytými křídly nevypadá až tak nápadně, ale i tak je na něm několik odlišností. Mrtvolně bílá pleť, oči temné jako hluboká noc, které vás probodnou skrz naskrz a dozví se o vás úplně vše. To lidi asi děsí nejvíce. Ano, mohl by nosit brýle, ale pak by neviděl do lidí kolem, čímž by si znesnadnil práci. Pomocí jejich myšlenek nachází cesty k mrtvým.
Tentokrát musí před hřbitovem chvíli vyčkat, protože se kolem motá spousta možných svědků, kteří by jej mohli vidět přeskakovat zídku. Naštěstí se v jeden okamžik naskytne vhodná příležitost, a proto rychle skočí na druhou stranu, na stranu hřbitova. Tady spí všichni, kterým on pomohl při poslední cestě, kterým ulehčil umírání. Bolest, vyděšení, stesk, to vše zmírnil a uvolnil jejich myšlenky, aby s vnitřním klidem mohli odplout pryč.
Bez váhání se vydá po cestičce. Cítí zde opět pach dívky z včerejší noci, ale tentokrát neuteče. Pomalu se k ní blíží, až se zastaví u stromu nedaleko od ní. Neslyšně se za ním schovává a mladou upírku pozoruje. Zřejmě si ho nevšimla, ale ani nemohla. Anděly nemůžeme slyšet. Pouze cítit a jelikož je zabraná do svého světa přemýšlení, neví o něm.
Azrael se rozhodně k ní přiblížit.
„Přeji krásný večer,“ pozdraví a odrhne si z tváře svoji šálu, aby se mohl trochu pousmát.
Dívka se rychlostí blesku otočí a připraví do bojové pozice. Když spatří jeho mrtvolně bílou pleť, na chvíli se zarazí, ale hned jí dojde, že není jedním z nich.
„Co tu chceš?“ Zeptá se nedůtklivě, stále připravená k boji.
„Jistě víš, kdo jsem,“ odvětí Azrael. „A nechci ti ublížit. Přišel jsem na hrob Bena.“
„Co chce anděl jako ty a hřbitově?“
„To sám nevím.“ Smutně si povzdychne. „Dával jsem mu poslední sbohem před smrtí, ale přesto si myslím, že sem ještě musím.“
„Anděl smrti,“ pokývá hlavou upírka a narovná se z útočné pozice. Stojí teď naproti němu nervózní a zvědavá.
„Jsem Ellanor, mimochodem.“ Podá Azraelovi ruku.
Ten ji přijme a ani jednomu z nich nepřipadá zvláštní chlad ruky toho druhého. Oba ví, co jsou zač. Kdo před nimi stojí.
„Takže tedy víš, co se stalo, kdo jsem a kdo je Ben,“ pokračuje upírka.
Azrael přikývne.
„Víš, kdo ho zabil?“ začne se vyptávat Ellanor.
Anděl pouze pokrčí rameny. „Víš, že ti to nemohu říct.“
„Proč sakra?“ vyštěkne Ellanor. „Já chci toho vraha zabít, pomstít smrt svého bratra.“
„Chápu.“
„Nic nechápeš, prosím tě. Jsi jen anděl smrti. Nemůžeš mít žádný cit, žádné pochopení a lítost.“ Začne na něj křičet a slzy lítosti a vzteku se derou ven.
„Co mě tedy potom přivedlo zpátky na hřbitov za Benem?“ odvětí Azrael a s těmito slovy zmizí pryč. Nechá Ellanor jejich myšlenkám. Stejně by ho nechápala a potřebuje klid.
Má pravda, uzná v duchu upírka, utře své slzy a též se pomalu vydá po cestičce pryč ze hřbitova.