"Maty"

"Tak dělej, dělej!" Dlaň znovu třískne do blikajícího tlačítka. "Pane bože, 3000! Musím to získat zpátky." Blikající automat, ta nechutá stvůra, jež je nenáviděna i milována, se znovu roztočí. "Žolík! A další! Jestli přijde třetí tak to všechno vyhrju zpátky a ještě vydělám!"
Majitel herny se usmívá pod vousy. Nevyhraje. Tenhle ne. Je to smolař, ti nevyhrávají. A jsou také nejvíc vítáni. Občasná sklenka na účet podniku je vždycky přivede zpátky. Barman se usměje. Takhle se vydělává!
Doleští sleničku a sleduje Patrika jak do "matu" vhází další stokorunu. Ne. Tihle nevyhrávaj.
Došly drobné. Patrik už nemůže dnes dál hrát. Nejde o to, kolik prohrál, nemůže dál hrát, znamená to jedinou věc, musí se smířit s tím, že už dnes nic nevyhraje. Není za co, všechn úspory jsou pryč. Ksakru! Dveře útulné teplé herny za ním zapadnou a studený mrazivý vítr ho šlehne do tváře. Vydá se k domovu, je to jen pár kroků. V uších mu zní rozloučení barmana: "Přijďte zas!" Ne! Nikdy už nikdy se tam nevrátí, zítra půjde do práce.
Ulehá do postele. Nemůže spát, před očima mu bliká automat. "Dej mi už pokoj, sakra!!" Najednou je v místnosti automatů víc. Dívají se na něj a smějou se, všichni se mu posmívají. Vyskočí s postele popadne židli a rozběhne se na nejbližšího, ale ten utíká, utíká pryč černou chobou. Patrik běží za ním, teď se m u pomstí! Chodba začíná blikat. Je uvnitř. Uvnitř automatu. Nemůže najít cestu ven, a zespoda, zevnitř tříská do tlačítka START!
Nechutné ráno. A ještě takový nechutný sen. Doma nic k jídlu, kdy vlastně naposledy jedl? Včera? Nejspíš. Koupí si něco cestou do práce. Jo! A musí se stavit v herně na náměstí, čekají tam na něj kvůli dluhům, dnes tam musí přijít! Odejde z domu, ale v roztržitosti zapomene zamknout. Najednou je před ním domácí! A doprdele! "Pane Záruba, je mi líto, ale pokud do zítřejšího odpoledne nezaplatíte dlužné nájemné, budete se muset do večera vystěhovat. Je to mé poslední slovo." Nepočkala na odpověd a práskla dveřmi. V téhle chvíli se chtělo Patrikovi brečet. To ne!
Panebože jen pár dní a určitě by vyhrál, je to jen pár tisíc, pravda něco ještě dluží za minulý měsíc, ale...ne teď ne, téď krucinál NE!! Rychle seběhl schody, a běžel na autobus. Vyjmečně si nesedl, neměl moc náladu snašet něčí závistivé pohledy. Kdyby včera vhrál sedl by si, ale taklhle... No, prostě neměl náladu. Autobus zastavuje před známou hospodou. Neměl na pivo, tak se ani neohlídl a vešel rovnou do práce, do krámku za rohem.
No to je dost, že se pán uráčil přijít si pro věci..." Patrik dál ani neposlouchal. Nemá práci. Teď už má jedinou možnost. Musí jít hrát. Doma našel poslední stovku...Herna na náměstí otvírá až v deset. Takže bude muset počkat. Půl hodinu se v mrazu choulil na lavičce, a potom vešel" Á dlužník dorazil, tak se na to podíváme...nebo bude pán dnes napřed hrát? Jedním kývnutím se Patrik stává z dlužníka zákazníkem. Jestli bude mít smůlu, nebude ta stovka stačit ani na půl hodiny. Prohrál padesát korun. Ani ň. A najednou se v něm něco zlomilo. Už dost. Je to jedno. Prostě je to nemoc, ví to už dlouho, půjde na léčení. Stejně nemá kam jít. A tak se rozhodl, v jediné vteřině vsadil padesát korun na ten nejhorší krám v celé herně. Bác! Jackpot! Deset tisíc! Ne, říká si Patrik, nedosataneš mě! Dobíhá k baru a říká, chci ruletu! Barman překotně zakývá hlavou a pustí nepoužívaný přístroj. Patrik všechno vsadí na jediné číslo a...Vyhrává!!! Panebože Děkuju ti! Patrikovi se chce zpívat, tomuhle se říká umění! Teď zaplatí všechno. Najednou ucítí ruku na rameni: "Gratuluji vám pane. Budete si přaát vybrat výhru? Ano? V hotovosti? "Patrik odpovídá jako ve snu. 250000!!! Pane bože! Ani si nespočítá, co mu barman do tašky dal a odchází... Nevšimne si, že barman zvedá telefon. Ještě neví, že za půl hodiny bude přepaden, že vlastně nic nevyhrál. To, co má v tašce, je přesně tolik, kolik do "matů naházel za poslední rok. Nezjistí ani, že nezamkl byt, nikdy už do něj ndorazí. Když v jeden den jste ve srabu, pak všechno vyhrajete a pak o všechno přijdete, už se vám nechce domů, vlastně se vám ani nechce vůbec nic...
"Proč to udělal?" zeptala se mladá policistka starého hasiče, když kráčeli směrem ke kravé louži pod Nuselským mostem "Nevím, ale byl rozhodnutej. Řekl mi, že je mu líto, že se na to bude muset někdo koukat. Ale prej se těší, až se tady dole rozmázne. Řekl jsem mu, že kdyby chtěl skočit, už to udělal, ale von mi řek, že je mu jedno, co říkám. Pak se na mě votočil a mě bylo jasný, že to udělá, víte já už poznám, a řekl mi "hele nechci, aby se někdo koukal, řekni jim ať jdou pryč, že možná slezu." Votočil jsem se a mávnul na kluky, sebrali se a šli a von povídá "hele kámo, nezlob se, dneska nebudeš hrdina, víš, já už protě potřebuju chcípnout, slib mi jedinou věc. Nevzpomínej na mě, nemá to cenu." "Nemohl jsem udělat vůbec nic. Hele slečinko, já už jich viděl pár padat, každej se pustí a udělá krok nebo něco, jenže von..von...vážně skočil...