Cedule

Zastavil se a jeho oči spočinuli na té obrovské ceduli, co se před ním objevila. Z ničeho nic se tam vynořila a prostě tam stála. Zavřel oči, ale ta cedule tam byla stále. Pořádně zaostřil. Konečně mohl ten nápis přečíst. "Vrať se!". Nechápal. Jak jako vrať se? Kam? Co to mělo přesně znamenat? Že by to mělo znamenat aby se vrátil k té, co opustil ?? UAAAAAA. Najednou zaslechl řev. Otočil se , ale nic neviděl. Tma. Rozběhl se po cestě za cedulí. To neměl dělat, stále víc se před ním rozprostírala tma. Černočerná tma. Útěcha. Zahlédl v dálce světlo. Utíkal za ním. Najednou se ztratilo. Přelud? Halucinace. Neměl pít. Akorát šel ze své oblíbené hospody, ale nějak se mu to nevyvedlo. Trochu to přehnal. Teď je ztracený. Neví kde je, co tu dělá. Stále se ztrácí v té tmě. Že by si konečně uvědomil co chce? Proč to všechno dělal? Ne. Najednou zakopl. Nevěděl proč. Na zemi nic nebylo. Jen se tam tak neuvědoměle válel a nechápal jak se tam vzal. Přemýšlel. V té tmě šmátral po zemi a hledal co to bylo.Co to? Bota? Vysoká tmavá postava před ním. Pomalu zvedal hlavu a jeho zrak stoupal nahoru na onu osobu. Najednou se jejich oči střetly. Hlasitá rána, která se nesla vzduchem. Teď už jen tma, ticho a žádné pocity. Mysl upadá a nic nezůstane.
"Dnes v ranních hodinách byla nalezena mrtvola mladého muže ,kousek od centra. Policisté se snaží vše objasnit a hledají příčiny. Smrt nastala během včerejší noci kolem půlnoci." , přesně jak znělo druhý den ve zprávách. Samozřejmě přiložili popis osoby. Stačilo pár prvních poznámek a ona to věděla. Znala ho dobře. Hned poznala že je to on. Hlavně zprávy se šíří rychle a několik hodin poté už zvonil telefon. Vše se jen zhoršilo. Její obavy se potvrdily. Je mrtvý. S brekem se rozrazila dveře a běžela. Pryč. Doběhla až na své oblíbené místo. Tam kde ji nikdo rušit nebude. Sedí tam. Vzpomíná. Najednou nic špatného není. Byly to jen hlouposti. Vše dobré se jí vybavilo. Dál už to nešlo. Co teď? Její naděje se rozplynuli. Už nikdy se nevrátí. Nikdy ho neuvidí. Jeho smích, oči a ten úžasný pohled. Jak vždycky na ni tak koukal. Aniž by chtěl, vždycky to s ní něco udělalo. Ale co teď? Je pryč. Je konec. Už nikdy.
Dlouhá úzká cesta. Všichni v černém. Sluší jí to. Ta černá jí opravdu sluší. Upravená,jen ty sluneční brýle. Zakrývají její tvář. Pod nimi černé oči. To je od řasenky, je všude. I přes brýle však slzy padají, a neustávají. Milovala ho. Skončilo to špatně. Proč to skončilo? Proč mě opustil? Jen to se jí honí hlavou. To už ale nikdy nezjistí. Konec. Zůstaly jen ty hezké vzpomínky, a ty tu zůstanou navždy. Bohužel teď se vše změní. Musí tu být někdo jiný. Kdo si ji opravdu zaslouží.

Sedí a kouká ven. Chybí jí. Ale s tím už nic neudělá. Už není. Třeba na ni taky myslí. Třeba si někdy taky vzpomene. Ale to už asi ne. To je hloupost. Avšak přeci v to tajně doufá. Doufá alespoň v jednu malou vzpomínku na ní. Neví. Naděje čím dál víc slábne. Stále ho má tady v srdci, ale musí udělat místo jiným...