Zlomená křídla 7 - Skrýš

Anotace: ...

Sbírka: Zlomená křídla

Azrael opět jednoho večera bloudil po pařížských ulicích a sledoval dění okolo. Občas si povzdechl, když zjistil, kdo kdy umře. Kdy se s ním bude muset naposledy za celý svět rozloučit.
Ovšem přesnější by bylo, že se snažil nenápadně jít po stopách Ellanor, kterou posledních řadu dní sledoval.
Přišla mu totiž roztěkaná a agresivní. Byl zvědavý, co za tím stojí. I když sám moc dobře tušil.
Ben a její domněnky ohledně vraha.

Ellanor cítila, že ji v posledních dnech někdo pozoruje. Ale přisuzovala to spíše svému vzteku a celkové náladě.
Je přeci nesmyslné, aby ji nějaká zablešená potvora pozorovala. Její smrad by poznala na míle daleko.
Pak ji napadl ale někdo zcela jiný a velice pravděpodobný.
Azrael.
Sice s ním hovořila jenom jednou na hřbitově, ale tušila, že ne naposledy.
Rozhodla se, že na něj počká. Pokud bude v blízkosti, jistě jej pozná, pokud se na jeho pach zaměří. Problém byl akorát v tom, že jej viděla jenom jednou. Ale zase na druhou stranu andělé voní zcela jinak.

Čekala na Azraela v parku, kde slabě cítila jeho pach z předchozích dnů. Doufala, že i dnes sem zavítá.
Nezklamala se. S úderem půlnoci se nedaleko od ní mihl černý stín, který rychle plul po cestě mezi stromy. Chvíli jej pozorně pozorovala. Až se zarazil, jak na sobě ucítil cizí pohled.
Azrael se otočil a při pohledu na mladou upírku na okamžik ztuhl. Nečekal jí tu.
Vrátil se o několik kroků zpět, Ellanor se přitom ani nepohnula o kousek.
„Azraeli,“ pozdravila anděla mírným kývnutím hlavy.
S váhavým úsměvem pozdrav oplatil.
Měli štěstí, že park byl zcela liduprázdný. Dnešní noc byla opět výjimečně chladná, takže lidé raději zůstávali doma, u teplých kamen.
„Co tě sem přivádí?“ nevinně se ptá upírka.
„Ty.“ Odpoví jasně anděl, až to mladičkou Ellanor překvapí. Upřímnost nečekala.
Mlčí.
„Myslím, že chceš provést něco zcela neuváženého,“ pokračuje dál Azrael.
Ona mlčí.
„Měla bys mi k tomu něco říct.“
„Myslíš jako třeba to, že vím, kdo mi zabil bratra? Že to byla ta krvelačná bestie, kterou chci co nejdříve vypátrat a pořádně si to s ní vyřídit? To chceš slyšet?“ začala na něj křičet. Všechen ten stres a vztek se dral na povrch.
„Náhodou mi došlo, že ho zabil vlkodlak. Nepřítel rodu. Snad aby se mi pomstil. Musí ho najít. Musí najít jeho skrýš.“
Azrael zůstával v klidu a přátelsky položil Ellanor ruku na rameno, ona jej však střese.
„Co když se mýlíš? Co když to vlkodlak nebyl?“
„Tomu nevěřím. Nikdo jiný to udělat nemohl. Upíři mají tvrdé zákony, lidé tohle neumí.“ Odsekla.
„Promysli si to.“ Povzdechl si. „Raději půjdu.“ Dodal a s kývnutím hlavy na rozloučenou se opět ztratil v hloubi noci.