Protože my přijdeme a změníme svět...

Co je to za svět? Všichni se jen bojí vystrčit hlavu o kousek výš ne ostatní, aby jim ji nesetli. Lidi jsou vystrašení, neví komu mohou věřit, co mají dělat, jak se mají chovat. Nechápou nic z té hry, co hrají mocní okolo nás. Nechápou a nikdy nepochopí. Dobrovolně ohýbají krky a pokořují se před pár silnými jedinci. Nechtějí se měnit, nechtějí žít, nechtějí se rozhodovat sami. Neunesou břímě odpovědnosti, jeho tíhu. Nechtějí moc, sílu, uznání. Chtějí živořit na pokraji zhroucení a jen se závistivě dívat na těch pár, kteří se nelekli ostatních a vyšvihli se až na vrchol. Žijí a ždímají ostatní slabší. A oni to nechápou, netíhnou po tom, aby je lidé znali, aby se jim klaněli až k zemi. Netouží po moci, ani po síle. Chtějí někde na konci světa nadávat na to jak to měli všichni hrozně těžký a složitý, že jim nikdo nepomáhal. A komu kdy kdo pomáhal? Nikdo nikomu nepomáhá jen tak z dobrého pocitu v srdci, každý člověk je totiž sobec. Proti je podle mě je lepší držet si lidi víc od těla. Potom to nebolí tak moc, až vám ublíží. Nesesypete se, vydržíte. Pohrdám všemi lidmi, nenávidím je. Jediní, kdo jsou mému srdci blízcí je můj bratr, kluk, který je mi téměř také bratrem a dívka, kterou považuji za opravdovou přítelkyni. Netvrdím, že mě nikdy nezradí, to by bylo naivní. Je to lidská přirozenost, jít za lepším, ale já vím, že teď bych nějaký ten podraz vydržela. Lidé se ale příliš bojí, než aby radši zůstali jen sami, stavějí si okolo sebe zeď takzvaných přátel, kterým nevěří, ale chtějí mít někoho u sebe. A mezitím pár mocných hraje karty o svět… Opravdu se s tím chcete jen tak smířit? Nechat tu moc světa těm pár vyvoleným, které volili zrovna, když vy jste byli nemocní? Nechat jim celý úrodný svět a zůstat živořit někde na poušti nebo v jeskyních, živeni ještěrkami a červi? A v čem jsou jiní než my? Jsou to taky lidé nebo ne? Ne. Existují ovce a vlci. Ovce drtí množstvím, ale pouze když je vede nějaký vlk. Vlk se postaví armádě ovcí sám a bez pomoci, stejně nikdy necouvne. Sám bude stát, s vědomím smrti, ale nepohne se, neucouvne. Zůstane a bude se rvát jen proto, aby zabil alespoň pár ovcí, aby je rozsápal. Už jen při jeho řevu začnou některé prchat a schovávat se do křoví. Ten ironický úšklebek na jeho tlamě budou vidět i na smrtelné posteli. Kde se ocitnou brzo, protože zatímco oni budou útočit na toho jednoho osamoceného vlka, zaútočí na ně celá smečka. Zastanou se ho. Ne protože by je volal na pomoc, nebo by ho měli rádi. Šelmy neuznávají city. Postavili se za něj, protože vlků je málo a oni potřebují každého silného jedince, potřebují každého válečníka, který později půjde bojovat v jejich vražedné armádě. Ale to až déle. Zatím žijí s ovcemi v relativním bezpečí. Ždímají z nich co se dá, ale nezlikvidují je. Ovce pro ně pracují a smíří se s tím, že vlci občas někoho nepohodlného z nich zabijí, aby neumřeli hlady a nevychovali si na prsou hada… A kdo je ovce a kdo vlk? Nebudu vám to vysvětlovat. Je to zbytečné, nebude to mít žádný účinek. Ovce se nikdy nezmění. Nepřečte si tenhle článek a neřekne: „To je pravda, od zítřka budu vlk.“ Ne. Přečte si ho a hodí ho do koše, protože se bojí, že kdyby tohle u ní vlci našli, mohla by přijít o vše. Ovce se nemění. A co vlk? Ten si totiž nebude nic namlouvat, už od narození ví, že on vlk je, už několikrát stál proti armádě ovcí a necouvl. Chodí s hlavou vztyčenou. Věří jen a jen sobě a je stále sám. Nepotřebuje okolo sebe stěnu z ovcí, nepotřebuje je k ničemu kromě svačinky. Nechce s nimi nic mít, on hraje karty o svět. Jen počkejte až začneme výt, potom se střeste, zalezte do hodně hlubokých nor a krčte se před námi. Před svými pány, před vlky, před smrtí. Protože my přijdeme a změníme svět…