Jeden oheň

Podíval se na pochodeň v ruce. _ Již brzy splníš svůj účel, po dlouhé cestě, kterou jsi ušel…_ Nechal se táhnout davem dál směrem, který někdo nejspíš určoval. Na tom nezáleželo. Na ničem nezáleželo. Důležitý byl pouze oheň. _ …již brzy tvá pravidla budou tu platit, chceme s tvou pomocí životy jim zkrátit…_ Někdo do něj strčil, takže se trochu zakymácel a málem mu spadla pochodeň. Oheň zaplápolal a on se vyděsil, že mu zhasne. Znovu se rozhořel. Plamen ho ozářil. Usmál se. Všechno bylo nádherné. Rozhlédl se okolo sebe. Všude lidé, pevně rozhodnutí jít proti společnému nepříteli nebo – pokud ne, alespoň jít s davem. Dav znamená vzpouru proti zlu, proti nespravedlnosti. _ …Jsi oheň, jsi čistota, naše jediná jistota…_ Někdo vepředu zakřičel. Všichni se přidali. Nikdo nekřičel, protože křičeli všichni. Křičel jeden. Dav. _... Pravda, ač mocná je smrtelná a na rozdíl od ohně není tak rozhodná...
_ Pozvedl svou pochodeň. Nevěděl proč, všichni to udělali. Pochodně zaplály a z dálky vypadaly jako jeden velký oheň. Což také byl. Rozhodný oheň, připravený zničit, zabít. _ …Prach jsi a v prach se obrátíš, však naživu byl jsi a tam se již nevrátíš…_ Uviděl vepředu dům. Cíl jejich cesty? Možná, to nevěděl. Někdo ve předu se znovu rozkřičel. Dav přidal do kroku. Skoro běžel. Běžel. Uviděl, že dům začíná hořet. Někdo v něm něco křičel z okna, ale byl plně přehlušen mocí davu. Nikdo ho neslyšel, však proč by ho poslouchal. On se blížil k domu. Již byl blízko. _...Jsi oheň, jsi čistota, naše jediná jistota..._ Zapálil část domu, která již hořela, ale to nevadilo. Nic nevadilo, všechno bylo v pořádku. _...Ty vybral sis cestu, plamen tě povede, na cestu smrti, ta bez něj nevede, slyšíš to praskání, to není jen oheň, to je tvůj život, utíká, no tak ho dožeň. Praskají ti kosti, praská ti duše, oheň jí očistí, lépe než meč či kuše. Je to oheň, čistota, naše jediná jistota..._ Dům hořel. Všichni běhali okolo a smáli se. Hulákali. Dav se smál. Hulákal. Zásluhou mnoha byli očištěni jednotlivci. On se zadíval do nebe. Jiskry mu létaly přímo nad hlavou. Zadíval se na dům. Tak krásně hořel. Zasmál se. Oheň. _...Voda z nebe nepomůže, snaží se a chladí kůže, však proti ohni slabá je, to oheň vždycky vyhraje…_ Dům přestal hořet. Již pouze doutnal. Dav byl spokojený. Odešel. Kromě dvou lidí, kteří dav vedli, nikdo nevěděl, co to bylo za dům. Ti dva vepředu ale nebyli spokojení. Dav si vybral špatný cíl. _...Jsi oheň, jsi čistota, naše jediná jistota…_