Žádné slzy

O té tajemné smrti toho my moc nevíme. Máme klečet a pomodlit se? Oni nikdy nebudou vědět, že se o to staráme. Máme nechat ohně hořet. Máme nechat plameny námi prostoupit. A máme si zkusit všechno zapamatovat. Co je špatně a co je správně. Už žádné další slzy. I kdybychom žili sto let. Kamarádi hlavně žádné slzy. Přesto zkusme zapomenout na bolest. Sice budou přinášet oběti. Bude to moc špatné a mnoho smutku jen k tomu, aby nás znovu odvedli. Naposledy si zatančíme tanec pod slunečními paprsky. Naposledy se napijeme vína pro mír. A naše slzy budou z radosti. Zahnali nás, jako zvíře do zátoky. Slzy přestaly padat. Již víme, že nebudeme žít další století. Teď jsme přátelé později nezbude nic. První výkřik ustal v ticho. Jeho zvuk zůstává pouze v nás. Žádné vítězství, žádná porážka. Jen hrůza a bolest. Oči vidí, jak jeden po druhém mizí v mlze. Až stojí pouze sám. Celý život se mu promítl ze srdce do hlavy. Než sám po hlučném zvuku padl do pisku k přátelům. Poslední pohled skýtající utěchu slunečního tepla, které následuje zima a chlad.