Odcizený

Posadíš se v zahradě na lavičku. Podíváš se do korun stromů a začneš mluvit sama se sebou, protože nikdo není doma. Můžeš jenom žít sama se sebou. Přišlas do tohoto světa jediná. Takže ti nikdo nikdy neřekl, jak to v něm chodí. Tak co s tebou bude lásko? Budeme muset počkat a uvidíme. Srdcem jsem starý, ale je mi jen sedmnáct. A jsem pořád mladý na to, abych si nechal od lásky zlomit srdce. Bez slz, ale je čím dál víc pozdě na to, najít nás tak daleko od sebe. Nevím, jak to uděláš, že bys mě mohla nakonec najít a co víc bys mohla ode mě chtít. Jaks mohla říct, že jsem tě nikdy nepotřeboval. Když sis vzala všechno, co jsem ti dal. Úplně všechno. Čas a je to čím dál těžší čekat, když nikdo, koho znám, nevypadá, že se mi teď chystá pomoct. Ale nesmím už víc čekat, pokud mám najít svou cestu ven. Já taky pořád mluvím sám k sobě, když nikdo není doma. Ne, nikdo nám nikdy neřekl ani slovo o skutečném světě. Když se najdou všechny důvody, možná se ukáže i jiný způsob, nový den. Střídají se ročních období mého života. Možná se mi to povede příště. Když tě zlomili zvedla si hlavu ven z oblaků a jsi zpátky noha na zemi. Nemluvíš tak nahlas, jako dřív. Nechodíš tak pyšně, jako dřív a proč taky. Plaval jsem v řece života už mockrát, abych se v ní cítil jako doma. Jsem tady venku svým pánem, unášen proudem, sám. Pokud se to tobě neukáže, dej tomu čas. Abys mohla číst mezi řádky a nebyla předpověditelná. Protože vidím bouři, která se k tobě přibližuje a ty vlny, ty začínají být tak vysoké. Vypadá to, jako kdyby všechno, co jsme v životě znali, bylo v nich. Proč jen to musí odplavat pryč a zmizet. Nikdy nenajdu nikoho, kdo by tě mohl nahradit. Asi to budu muset tentokrát nechat tak bez tebe. A všichni mí kamarádi říkali, že jsem byl vysoko. Ale všechno, co jsme kdy věděli, je tady. Nikdy jsem nechtěl, aby to skončilo.