Pod mýma nohama se táhly povědomě přerušované bílé čáry

Byl jsem jako zvíře. Zmatený a vystrašen, když se v mých očích zaleskly prudce oslepující kužely světla. Zíral jsem tupě vpřed a nebyl schopen pohybu. Někdo na mě volal, ať dávám pozor, ať uteču, ať uhnu, ale mé nohy se ani nehnuly. Byl jsem přikován na cestě mezi životem a koncem a zrychlený tep odpočítával poslední vteřinky, než nastane tma. Chtěl jsem vykřiknout hrůzou, ale z úst se vypařila všechna slova, citoslovce. Neviděl jsem žádný průřez životem. Neviděl jsem zhola nic. Jen bolest. A nesnesitelné ticho.