HOTEL PALACE

...jak, že jsem tu neseděl, byl jsem se vychcat, slečinko. Dejte si to bokem, někde tu mám vajgla, no vidíte.
Klidně seďte, já to nějak přežiju, dám si frťana. Hospodóóó...co co vrchní, jaký vrchní, pingl seš, tak kmitej.
...dej to sem, som smedný ako ťava...pche, že prý vrchní, vždyť ani neví jak vypadá frak, fracek ošoupanej.
...no tak hloupě mluvím, jsou to moje kecy, dámo.
...panebože, co to je za skřípot, nech toho frajlo zmalovaná.

Milá dámo, ty notové osnovy s tím krůcancem na začátku...tak pardón, když je to part. Tak ten part s těma
mušincema jsem vám nepolil červeným vínem, zbytečně se durdíte, já piju čistý rum, náš český, madam.
...a na ty rozplizlé kaditečky co jsou tam načmárané...se můžu víteco...taky.
Vždyť vy jste si ho vyžbryndala sama, když jste mi chtěla dát facku...a za co,že jsem řekl, že fidláte?
Jo ladíte?...a to ladíte co?...housle?

...já taky teprve začnu pít a pak uvidíte ten koncert...vrchnosto škyt, rumškyt................totobrk trvalo.

Jo no jo, zaplatím...nespím...ještě rundu, na mě...jak nikdo nechce, musí, když platím...dej si taky kámo,
po jaký službě...to není doma?...pěkně tu hrajou, slyšíš...chce se mi zvracet, jak krásně to zní.
Pane vrchní, jaké číslo má ta hudba...musí mít...to není džubox?...tak magič, koupím, neblbni, řekni.
Ta ženská co tu seděla? To si děláš srandu, jak by mohla hrát, vždyť ani nepila...z těch rozpitých not?
Je to smutné, nějak mě to bere, nevěřil bys jak...jak mě to dojímá ty tóny, táhnou se jak zasranej život.

Pane vrchní, jenom než to dohraje, opravdu...pro slzy ani nevidím, kde je východ...ten rumík odneste.

...jé slečno, posaďte se, hned vám zapálím...kurva zapalovač...ježišmarjá promiňte...omlouvám se,
krásně jste hrála...moc se mi to líbilo,ani nevíte jak, tak nějak to lezlo, ehm, vstupovalo do mně.
Srdce mi poskočilo a duše pookřála...a to la la lááá...něžně jste táhla šmyčcem po strunách mého života,
zapálila jiskřičku naděje v mém opuštěném světě. Pln naděje vzhlížím k vaším dlouhým prstům,
které seslal Bůh, pro božské stvoření k potěše moji, syna nezvedeného...promiňte troufalost, zbožňovaná.

...ano, už musím...že můžu přijít a nikdo mě nevyhodí?...tak to příjdu určitě, oblek mám...po dědečkovi.
Budete se těšit...a na co?...jo ták, tak to já na vás taky...musím, jdu do práce, to víte šichta, šachta nepočká.
Vy...vy ano?...no to mě pos...promiň, poslední sprosté slovo.Opravdu.
Chci se ještě na tebe dívat, ať donesu do těch hlubin kousek světla a chlapi uvidí jak zářím štěstím
...zašeptáš mi jak se jmenovala ta krása, kterou jsi mistrně vykouzlila na ten skvostný nástroj...Osudová?