Láska až za hranice

Denisa a Laura jsou dvojvaječný dvojčata, která se berou jako nejlepší kamarádky a ne jako sestry. Je jim 17 let. Denisa má čisté blonďaté vlasy s modrýma očima, Laura má hnědé vlasy a modré, hluboké oči. Jejich rodiče Milena a Simon jsou skvělí rodiče, ale hodně se hádají, proto se chtějí časem rozvést. "Deni, počkej na mě, já nejsem tak rychlá jako ty." Říká Laura. "No jo, ale pohni musíme si pospíšit jinak budem mít zase problém." Odpověděla Denisa. Zatímco holky běží do školy, jejich rodiče se zase hádají. "Simone, musíš pořád sedět u tý televize?" řekla Milena "Nesedim u ní pořád, ty by si měla vařit mám hroznej hlad." Odpověděl Simon, "Uvař si sám já už ti nebudu vařit nic. Chci se dát rozvést!" říká Milena, "Klidně se dáme rozvést, mezi náma to stejně nemá cenu." Řekl nepříjemně Simon. Holky dorazily do školy, v jednu hodinu se vracejí celé šťastné s 1 z Matematiky z písemky. "Ahoj mami a tati" Říkají současně. "Ahoj moje zlatíčka, ta co jaká byla škola?" Odpovídá Milena. Holky nic neříkají a zalezou do pokojů. Další den se opakuje úplně stejně holky ale tentokrát zaspaly. Rodiče se mezi tim domluvili na datumu rozvodu. "Bude to 17. to se mi hodí, mám volno." Říká Milena, "Ale já sem v práci, uděláme to 12." Odpověděl naštvaně Simon, "Tak jo to mám čas. Dneska to oznámím holkám." Řekla Milena. Holky dorazily a Milena to oznamuje holkám, holky jsou smutné a naštvaně odcházejí do Denisy pokoje kde se navzájem utěšují. Holky jim po hodině smutně odpovídají: "Ale chceme v tom případě střídavou péči, po měsíci." Holky mají teda střídavou péči, ale přesto nejsou po půl roce spokojeny, rodiče se přesto hádají, vždy když je někdo přiveze tomu druhému. Tajně si hledají pronájem, a z úspor které dostávají od rodičů si kupují byt. Nakonec si ho koupily a tajně do něj utečou. Ani jeden z rodičů neví kde jsou, ale prozatím čekají, "Třeba se objeví." Řekne smutným hlasem Milena. "To doufám" Odvětí Simon a přitom utěšuje Milenu, která brečí. Mezitím se holky zabydlely v novém bytě a v novém městě, kde si našly taky školu. "Lauro, podívej ten je ale velký a hezký." Zavolala na Lauru Denisa. "To jo, to máš pravdu. Doufám že si tu brzy najdem kamarády." Odpoví Laura.

Další den

--------------------------------------------------------------------------------

Holky vstávají v 6 hodin, aby se stihly připravit na nový školní den. "Deníííí, vstávej dělej!" Křičí Laura. Na druhé straně města se scházejí kluci Sam a Mikel, to jsou nejlepší kamarádi, kteří mohou existovat. Sam má delší blonďatý vlasy a zelené oči, Mikel má hnědé vlasy a ofina mu sahá až po oči, které má nádherné hnědé. Prostě nejhezčí kluk na škole. "Čus Same, tak co jaká bylo ráno?" Ptá se Mikel, "Ale pořád stejný." Odpoví znuděně Sam. Holky dorazily do školy a hned si našli místo kde budou sedět. Hned se jim nelíbily dvě holky Justýna a Karina, nejhezčí holky na škole, pleť hebké jako prdelky atd. Justýna je černovláska s modrýma očima a Karina je hnědovláska s zelenýma očima, namalovaný, nádherně oblečený atd. to se hned holkám nelíbí * Namyšlený fifleny * myslí si Denisa s Laurou. O přestávce jdou holky do automatu si něco koupit, stojí u něj mačkají co si koupí v tom do nich vrazí dva kluci a holky spadnou na zem. Kluci se hned zastaví a omlouvají se jim. "Sorry, fakt se omlouvám" Řekne Mikel a zadívá se Denise do jejích krásných očí, Denisa dělá to stejný. Sam se zatím představuje "Já jsem Sam a to je Mikel, jak se jmenuješ ty?" Říká Sam a kouká se přitom Lauře do jejích hlubokých očí a ona do jeho, "Ja-Já jsem La- Laura" Odpoví koktavě Laura. "Ahoj, já jsem Mikel" Řekne Mikel a dívá se pořád Denise do očí, ta odpoví, "Já jsem Denisa a to je moje sestra Laura." "Hele holky promiňte my musíme jít, na nás čekaj kámoši" řekne Sam. "Dobře, tak ahoj." Řeknou holky současně. Kluci se loučej a holky si vezmou ty věci z automatu a jdou si sednou zase do lavic. Tam se potkají s Justýnou a Karinou, "Čau holky, jak se vlastně jmenujete?" Řekne hrubě Justýna, "Já jsem Laura a to je moje sestra Denisa" odpoví uraženě Laura. "Sorry ale my musíme jít, čus" Řekne nepříjemně Denisa, "No tak nazdar" Odpoví Karina. Holky jdou po škole domů a mezi tím si povídají o Mikelovi a Samovi. Holky za zády uslyší "ehmm ehmm" , rychle se otočí a tam stojí Mikel a Sam. "Jé ahoj kluci" řekne rychle Laura. "Ahoj holky, můžeme vás doprovodit?" zeptá se Mikel. Holky se na sebe povídají a kývnou na sebe jako že jo, "tak jo ale jenom k baráku, dál půjdeme sami, souhlasíte?" řekne Denisa, "Tak jo, když chcete" odpoví Sam. Mikel jde vedle Denisi a lehce jí vezme za ruku, ta dělá že nic neví a jde dál, to samí se děje vedle mezi Samem a Laurou, ale Laura ho hned chytne pořádně za ruku, Denisa jenom kouká co se to s Laurou stalo, tak neváhá a chytne Mikela za jeho hebkou ruku. Jak tak jdou všichni vedle sebe, tak je uvidí Justina a Karina, ale ty dělají jakoby nic. Dojdou k baráku a rozloučej se. Mikel dá Denče pro začátek pusu na tvář se slovy "Mám tě rád ahoj", Sam jenom řekne Ahoj a jdou. Večír holky myslí na kluky a kluci na ně, holky si o nich povídají, pomlouvají je a zároveň o nich povídají hezké věci. Další den kluci čekají na holky před barákem. Holky vyjdou z baráku a uvidí kluky, hned se rozeběhnou a skočí jim okolo krku, Denisa se bojí dát Mikelovi pusu, tak se pomalu přibližuje k jeho rtům a pomalu zavírá oči, Mikel to pochopí a hned se přibližuje a vlepí jí pusu, z který se stane dlouhý krásný polibek. Sam dá Lauře hned pusu taky, ale ona ještě nechce dlouhou a krásnou, chce počkat až ho bude znát dýl, ona má totiž víc zkušeností s klukama než Denisa. "Nejste tu samy!" řekne Sam. Denisa se hned od Mikela odtrhne se slovy "Promiň." Ve škole holky potkaj Justýnu a Karinu, ta se hned do nich pustí "Hele na Mikela ani na Sama nešahejte ty sou naši! Je vám to jasný?" seřve je Justýna jako malý holky, "Uklidni se, kdyby to byli vaši kluci, tak by nám asi nedávali pusy." Řekla Laura, "Cože? Tak oni vám dávali pusy?" řekne udiveně Karina, "Ano dávali." Řekne Denisa. Justýna a Karina se naštvaně otočej a odejdou, holky se jim jenom vysmívaj "Tak to jsme je setřeli co?" řekla Denisa, "No to jo teda a jak." Odpověděla Laura. Najednou Denise zapípá v kapse SMS, "Neznámé číslo." Řekne Denisa , čte * Ahoj Deni, sejdeme se v 19.00 hodin u skoly? Odepis mi prosim co nejdriv. Tvuj Mikel. * Denisa vyskočí radostí, Laura se jí ptá co se děje ale Denisa to zatím drží v tajnosti. Lauře taky zapípá SMS a říká "Neznámý číslo." Čte * Ahoj Lauro, prosim cekej na me v 19.15 u tebe pred vchodem, odepis, tesim se na tebe tvuj Sam. * Laura taky vyskočí radostí. Cestou ze školy si to řeknou. Dojdou si na nákupy, aby měly nový věci. Je 18.30 a Denisa se už chystá, v 18.45 vychází. Přesně v 19.00 je před školou a Mikel nikde, sedne si na schody a čeká, za chvíli přiběhne Mikel, a říká "Promiň že jsem se zdržel, jak dlouho tady čekáš?" "Já?, před chvílí sem přišla." Odpoví Denisa "Co si mi potřeboval, že jsme se tady sešli?" Ptá se Denisa. "Nic jenom jsem tě potřeboval vidět, protože" najednou se Mikel zasekne. "Co protože, povídej?" Ptá se Denisa. "Protože.. ti něco potřebuju ukázat." Řekne Mikel. Odvede jí na skálu kde je nádherný výhled na rybník kde plavou kachny a srnky pijí tu čistou vodu. Mikel si sedne a povídá jí "Deni, sedni si potřebuju ti něco důležitýho říct." Denisa si sedne, ale stále se kouká na ty srnky a říká "Ano, copak potřebuješ?" "Potřebuji aby ses mi podívala do očí." Denisa tedy otočí hlavu a zakouká se Mikelovi do jeho sladkých očí. V 19.15 čeká Sam na Lauru, Laura hned přijde. Sam jí přitáhne k sobě a povídá jí, "Jestli mě nemáš ráda tak mi to řekni teď ať se pak netrápim ti říct 3 důležitý slova." Řekne Sam, Laura se koukne do jeho očí a povídá " Mám tě ráda ještě víc než kdy mohla dívka mít ráda chlapce." Sam se na ní usměje a říká sladce "Mám tě hrozně moc rád." A dá jí francouzský polibek, Laura zavře svoje krásné oči a myslí jenom na jedno, na Sama. Denisa se tedy kouká do Mikelových krásných očí a ptá se ho co potřebuje tak důležitého říct, "Miluji tě, miluješ mě?" ptá se Mikel. Denisa sklopí hlavu, Mikelovi se objeví slzy v očích, najednou se ozve "Ano, miluji tě." Mikel se rozzáří, obejme Denisu, ta nechápavě kouká, ale pak si to uvědomí a přitiskne si ho k sobě. Mikel se na Denisu podívá a dá jí sladkýho, krásnýho, dlouhýho Francouzáka. Je 21.00 a Denisa se loučí s Mikelem a jde domů, Laura se taky loučí a v 21.30 se holky sejdou doma a povídají si o klukách a co prožili. Další dny probíhají podobně, po měsíci najednou někdo u holek zazvoní. Holky se leknou, ale říkají si že to budou kluci a jdou šťastni otevřít, jenomže nevědí co je čeká za dveřma. Holky otevřely dveře se slovy "Ahoj kluci" Simon a Milena na ně jen nechápavě koukali a pak se Milena zeptala "Jaký kluci? Kde jste byly celou dobu, víte jak jsme se o vás báli?" řekla naštvaně. "No naši kamarádi, celou dobu jsme byly tady, nemohli jsme to tam vydržet, to prostě nešlo, vy jste se hádali i když jste spolu nebyli, tak jme prostě odešly." Řekla smutně Denisa. Povídali si o tom celou noc, rodiče se rozhodli že u nich přespí a tak se taky stalo. Další den holky řekly. "Musíme jít do školy." "Jo jen jděte". Holky se potkaly s klukama a vysvětlili jim že už se nebudou dál stýkat, že přijeli jejich rodiče a chtěli by si je nejspíš vzít zase zpátky domů, pak holky rychle utekly domů s brekem. Přišly domů a rodiče nikde, na zemi byl lísteček s dopisem: Naše zlatíčka jeli jsme domů, abychom vás tady nechali ještě den, zatím si udělejte rozlučku, protože si pro vás pozítří přijedem a pojedete zpátky domů. Jo a abychom nezapomněli tak vše nejlepší k vašim 18. narozeninám páá Vaše Mamka a taťka Denisa hned ten dopis roztrhala. "Ani náhodou, odtud nás nikdo nedostane, že jo Lauri?" "To máš Pravdu, já písnu Samovi." Řekla Laura. Kluci si hned další den přijeli pro holky, protože už jim bylo 19 a měli řidičák i auto, holky si rychle zabalili a nechali na dveřích dopis pro rodiče: Milý rodiče, víme že je to pro vás těžký ale je nám už 18 let a jsme dospělí, rozhodli jsme se že odjedeme někam kde nás už nenajdete, nechte nás žít vlastní život, někdy vám napíšeme SMS, Ahoj Denisa a Laura, máme vás rádi. Holky nasedly do auta, kluci měli taky zabaleno a odjeli někam hodně daleko, kde se oženili a žili spolu společný život, nikdo neví kde teď jsou, ani jejich rodiče se to nikdy nedozvěděli, ale vědí že žijí šťastně a mají se hezky.