Zlomená křídla 9 - Podezření

Ellanor seděla v jednom z nočních podniků a mlčky pozorovalo okolí. Před ní stála netknutá sklenka červeného vína. Svýma prozíravýma očima sledovala několik chlápků, kteří hráli kulečník. Ti si ji naštěstí pro ni nevšímali, na rozdíl od toho, který seděl vedle. Doslova Ellanor hypnotizoval. Každý její pohyb, gesto a nadechnutí.
Jako by na něco čekal.
Promluvit se však neodvážil. Neměl proč. Sám moc dobře věděl, že by jej akorát odbyla. Takhle mohl akorát snít, bezbolestně.
Ač jí to bylo nepříjemné, mlčela. Nechtěla na sebe strhnout pozornost ostatních. Chtěla klid, proto si vybrala tento bar, kam nikdo nechodí.
Čekala totiž na někoho zcela jiného. Měl ji navštívit jeden z jejího druhu. Mudrc.
Právě ve chvíli, kdy se chtěla nenápadně zbavit vína, se otevřeli dveře a v nich stál on. spočinuly na něm všechny pohledy, protože někdo jiní než stálí zákazníci sem téměř nechodí. A teď tu kromě Ellanor byl i nějaký postarší muž pěstěného vzhledu s pronikavým a zlým pohledem.
Nepozdravil, na nikoho se nepodíval a rovnou zamířil k naší mladé upírce. Sedl si mezi ní a jejího pozorovatele. Ten se s povzdychem zvedl a přidal se k ostatním ke kulečníku.
Upír kývl na pozdrav Ellanor, ale nepromluvil. Ani se neusmál. Stále se tvářil nepřátelsky a nedůvěřivě.
Ellanor vstala a s uctivým úklonem jej pozdravila.
„Mudrci.“ Jinak mu už ani neříkali. Jméno snad už neznali. Byl to prostě mudrc. Všeznalý upír, který vždy dokázal poradit. Proto je Ellanor zavolala.
„Zavolala jsem vás, protože mám velmi důležitou otázku, na kterou potřebuji přesnou odpověď….“ O tom, co se stalo, mlčela. Nechtěla, aby jí něco rozmlouval. Potřebovala jen jednu odpověď.
Kdo?
Kdo zabil jejího bratra?
„Kteří vlkodlaci žijí v Paříži?“
I když barman stál na druhé stranu pultu, mluvila upírka velmi potichu.
On stále mlčel.
„Stačí mi říct jenom jména a kde se objevují.“
Mlčel ještě dlouhou minutu, která naplňovala Ellanor úzkostí. Poté ovšem promluvil hlubokým hrubým hlasem, který přesně seděl k jeho vzezření. „V Paříži žijí pouze tři vlkodlaci, avšak dva jsou natolik staří a nemocní, že bloudí v podzemí a nevychází ven. Tedy jako by nežili.“
Ellanor byla zklamaná, znamenalo to konec její pomsty. Jestliže ale Bena nezabil vlkodlak, tak kdo?
„Ale,“ pokračoval dál mudrc a v Ellanor svitla naděje. „Žije zde jeden mladý a vitální vlkodlak, který je možná tím, kterého hledáš. Tristain se jmenuje a žije v samotném srdci Paříže. Jdi za pachem.“ Šlehl po ní pátravým pohledem. Zřejmě přemýšlel, nač tuto informaci potřebuje a zřejmě i pochopil. Ale mlčel a nic nenamítal.
„Sbohem,“ řekl ještě rychle a zmizel dřív, než Ellanor nějak zareagovala.
Tristain.
To jméno se jí vyrylo do paměti.