Nespravedlnost

Bylo velmi sychravé nedělní dopoledne.Padala mlha a já stál u hrobu mojí babičky.Právě,když jsem pokládal květiny na hrob,tak jsem zaslechl mě později tak známý pláč.V mlze jsem ,ale nikoho neviděl.Zapálil jsem tedy svíce,upravil hrob a šel jsem za tím pláčem.Došel jsem až na konec tohoto malého venkovského hřbitova a tam jsem ji zahlédl.Klečela tam u hrobu.Ruce měla složené do klína.Oči měla zalité slzami a tiše vzlykala.Upřímnýma očima hleděla na fotografii jakého si mladíka a bylo vidět jak je hluboce zarmoucena.Pomalinku jsem přistoupil blíže.Byla mladá a velice krásná.Na jednou si mě všimla.Zalekla se utřela si slzy do rukávů ,stoupla si a uspěchaným krokem odešla.
Druhý den jsem se šel na hřbitov jen tak ze zvědavodti podívat znovu.Ta dívka tam byla zas.Stál sem o podál a pozoroval ji.Hrob byl plný překrásných čerstvých květin a ona tam celé hodiny proplkala.Když jsem tam byl po několikáté,nedalo mi to, přistoupil jsem k ní a oslovil ji.Ani se hovoru moc nebránila vzal jsem ji tedy do nedaleké kavárny a ona mi tam začla vyprávět svůj příběh
."Měla jsem chlapce strašně jsme se milovali.Seznámil nás kamarád na jeho narozeninách.Bylo to s ním moc pěkné, měla jsem ho opravdu ráda.Byl hodný,ohleduplný,měl smysl pro humor a romantiku,prostě takový můj ideál.Po čtyřech letech našeho vztahu,ale dostal povolávací rozkaz na vojnu a odvedli ho.I přesto,ale naše láska přetrvávala a byla stále pevnější.Jenomže,když to měl za 63 dní do civilu,tak byl povolán do boje.Jelikož měl poddůstojnickou hodnost,tak velel četě v prvních řadách.Nechtěl,ale bohužel musel byl to rozkaz.Již první tažení se nepovedlo,byli napadeni a dřív než stačili naši kluci něco udělat dostali se pod nepřátelskou palbu a můj milý byl zasažen ručním granátem.Střepiny se pod jeho oblek zaryly hluboko do masa a jeho hruď byla rostrhaná jak papír.Přesto,že umíral ve velkých bolestech,jen tiše sténal.Jeho zbraň ležela o podál.V levé ruce svíral zlatý přívěšek s mojí fotografií,co jsem mu darovala.Po chvíli padl do bezvědomí zastavil se mu tep a srdce přestalo pracovat.Ano právě v tuto chvíli umřel.Padl za vlast,ale proč?K vůli neschodám politiků nebo jejich bojechtivosti?Bože, řekni tohle je spravedlnost?Kolik jich ještě padne?"
Od té doby jsem se s tou dívčinou vídal častěji.Na hřbitov jsem tam chodil někdy s ní,ale vždy jsem jí tam nechal chvilku o samotě,aby se vyplakala.Po čase jsem si myslel,ža je z nejhoršího venku,ale po měsíci častějšího vídání nedorazila na smluvené místo.Šel jsem tedy na ten hřbitov, kam jsme chodívali spolu,ale k mému nemilému překvapení nehořela svíčka.Bylo vidět že tam od poslední schůzky nabyla.Na konec jsem zjistil,že to déle duševně neunesla a spáchala sebevraždu.Její poslední přání bylo,aby byla pohřebená vedle svého milovaného.
Dnes uplynulo od této události 8let,ale věřte,že ten hrob do dnes není zanedbaný.Stále jsou na něm čerstvé květiny a pořád tam hoří svíce.Jenže zde neklečí ta dívka,ale klečívám tu já.Vždy si kleknu na ono místo kde jsem ji po prvé spatřil a popřemýšlím o příběhu, který mi tenkrát vyprávěla.Přemýšlím dodnes i o její lásce, která jí díky nespravedlnosti tohoto světa přivedla až k smrti.