Cizinec

Ten chlápek v narudlé bundě tam stál už hodnou chvíli. Stál klidně, kouřil už druhé cigáro a sem tam se se slastným úšklebkem v očích podíval do šedivé oblohy. Vypadala jako by co nevidět měla spadnout a ten úšklebek rozdrtit na kusy. U zastávky zatím zastavila už třetí tramvaj. Chlápek čučel. Lidé stáli jako uzavřené tvrze před světem..nedobytné...
Cizinec stál a z výrazu tváře mu sršel klid. Podivný klid když to nebe drtilo úšklebek. Něčím můj pohled přitahoval..snad to byl ten klid, který ostatním chyběl - ta nestrannost - ta rovnováha. Tramvaj odjela a v dáli se rýsovala další. Pevnosti se vystřídaly, některé zmizely, jiné přibyly a obloha je neúprosně drtila na padrť.
Byl to okamžik. Nikdo to nečekal.
Jen pevnosti, chráněné kolejnicovými valy, pak pozorovaly cár bundy, který v kolejišti zůstal.
A obloha?