Vzpomínky a pocity

Čtyři měsíce uplynuly jako voda. Přijde mi to jako včera, co jsem přišla do toho pokoje a uvědomila si, že jsem daleko ode všech a ode všeho.. Můj útěk se podařil. Bylo toho na mě doma moc, tak jsem se rozhodla odjet do zahraničí.. A byly to moje nejlepší čtyři měsíce... Ale ty již jsou za mnou...

Je poslední večer, teda už noc a já se jdu s Tebou rozloučit. Srdce mi buší jako o závod. Naposledy jsme se pohádali a já ráno odjíždím. Chci abys mě požádal, ať zůstanu. S tebou... V hlavě si přehrávám, jak bych byla šťastná a neváhala bych ani jednu jedinou minutu... Ale vím, že je to jen má touha, nic víc.. Nic jsme si neslíbili. Mělo to být jen povyražení na dobu tam. Ale já se zamilovala. Zamilovala. Zamilovala jsem se do toho být šťastná, mít někoho kdo mě chápe, ví jak mi je, aniž bych cokoli řekla.. A teď jedu pryč...
Jsem u Tvých dveří a klepu. Otevřels´.. Překvapený co v tu noční hodinu u Tebe pohledávám.. A... Ani jsme se nerozloučili.. Řekli jsme si Bye... A to bylo vše... Definitivní konec. Již nikdy se neuvidíme...

Sedím v letadle a letím domů. Slzy se mi derou z očí a já je chci zastavit, ale nejde to.. Chci být v Tvé náruči, smát se jak krásně blázníš a cítit Tvou vůni na svém těle... Ale to už nikdy víc neucítím. Já jsem na cestě domů a ty brzy taky budeš...

Chtěla bych hrozně moc vrátit čas, zařídit, aby ses do mě zamiloval a řekl, ať zůstanu... Nebo ty měsíce prožít ještě jednou... Ještě jednou cítit, jak si Tvé prsty hrají s mými vlasy, jak mi říkáš, ať si na Tebe sednu, jestli se chci najíst s Tebou...
To ale již nikdy neucítím ani neuslyším...