Legenda

Stál na vyvýšené plošině a sledoval děním pod ním, kde právě jeden upír vysával svoji kořist, která postupně slábla, až zemřela. To ji upír odhodil do řeky, rozhlédl se kolem. Zahalil se do tmavého pláště a neslyšně se vzdálil.
Jeho si ovšem nevšiml. Bohudík. Igor byl jedině rád, protože mu v žilách kolovala vlkodlačí krev, což pro něj znamenalo riziko. Upřeně svýma žlutýma očima pozoroval místo, kde před chvílí stál upír.
Nedalekou vesnici, vzdálené dva kilometry po proudu řeky, zachvátila neznám duševní nemoc. Obden každé ráno našli v řece jedince, který se utopil. Rády od upírových špičáků nebyly vidět, a proto si mysleli, že se jedná pouze o neznámou nemoc. Tenhle upír byl rozhodně vychytralý. Oběti vysával vždy na místech, kde by nikoho nenapadlo hledat. Nejčastěji to byly nohy.
Igor smutně povzdechl a přemýšlel, jak zakročit. Ve vesnici měl totiž rodinu a jen neradi by ji našel v rukou upíra. Sice se s nimi vídal jenom občas, a to pouze, když byl dlouho po přeměně a do další mu zbývalo ještě mnoho času. Tvrdil, že žije ve vzdáleném městě a sem chodí pouze na návštěvy. Skutečnost ale byla jiná. Potuloval se po transylvánských lesích a přespával v jeskyni.

Shodou okolností byl přespříštího dne úplněk a se situace s upírem se opět opakovala, ale tentokrát Igor nechtěl jen nečinně přihlížet. Celý den přemýšlel a teď byl rozhodnut jednat. A jeho rozhodnutí posílil fakt, že upír držel v rukou jeho sestru.
Bez zaváhání seběhl dolů jako vlk a s varovným vrčením se plížil k upírovi. Ten se zarazil, do mladé dívky se zatím ani nezakousl. Odhodil ji omámenou bylinkami na zem, vycenil špičáky na vlka a ihned se na něj vrhl.
Nastala mela. Vlkodlak chňapal upírovi po krku a rukou, ten se naopak snažil do jeho masa zarýt své ostré drápy, díky kterým by ho ochromil bolestí.
Igor byl úspěšný a kousl upíra do zápěstí. Z rány se mu vyřinula rudá krev. Krvesaje tento fakt na chvíli ochromil a udělal krok zpět, čehož opět využil vlkodlak a vší silou skočil upírovi na prsa, takže ho porazil.
Předními tlapkami se mu zarýval do prsou a s hlasitým vrčením pozoroval jeho mrtvolně bílou tvář.
„Mám tě,“ štěkl a zakousl se upírovi do krku. Ten pomalu slábl, jak z něj mizela životadárná kapalina.
Poté svoji pozornost upřel na sestru, která se pomalu začala probouzet z omámení. Naštěstí nebyl odvar z makovic příliš silný a bohudík ji nenalil absintem, který upír také rád používal.
Olízl ji tvář a v tu chvíli se z krvelačného vlkodlaka stal mírumilovný bratr.
Dívka se probrala, vlkodlaka se samozřejmě lekla a když spatřila bílé mrtvé tělo muže, který ve zděšení otevřel pusu, takže mu byly vidět špičáky, došlo jí, co se stalo.
Upír.
Vlkodlak.
Znala spoustu pověstí, kterým věřila, a proto se dala ihned na útěk.
Igor si smutně povzdechl, že s ní nemohl promluvit, ale byl rád, že žije.

Dívka ihned v celé vesnici začala vyprávět, co se stalo. Vlk vyléčil jejich vesnici od upíří nemoci.
Od té doby všichni začali věřit v ochrannou moc vlků, a proto se nejen v Rumunsku, ale i celé Východní Evropě dávaly vlčí hlavy na dveře, aby je ochránily před démony a zlem.