Malá,bílá obálka

Byl pochmurný,deštivý den,přesto ji nemohlo nic zkazit náladu.
Roztáhla závěsy,nasávala atmosféru,byla šťastná…
Neviděla mraky,které překrývaly slunce…Neviděla špínu zašlých ulic,ani přeplněné silnice…
Ona nebyla šťastná - ona milovala.

Vešla do kuchyně,plná očekávání nového dne…Žila jen tím,až ho znovu spatří,až jí chytne do náruče a poletí spolu do jejich vlastního světa,za hranice možností…

Jako každé ráno si nalila šálek čaje,posadila se ke stolu a na tváři se jí objevil blažený úsměv,to když vzpomínala na včerejší krásné chvíle..Nebylo nic,co by jí dokázalo srazit na kolena,nic - pokud je tu on.

V ten okamžik zpozorovala dopis. Malou,bílou obálku ležící vedle vázy.
Otevřela ho a dala se do čtení…

---> Nelo…
Patří ti jedno z mých největších díků.
Poznal jsem,co to znamená láska,poznal jsem,že láska hýbe světem - ukázala jsi mi to ty. Když jsem se ti díval do očí,nebylo šťastnějšího člověka…
Málem brečím,když tohle píšu,ale nejde to jinak. Stěhuji se,odjíždím pryč…Daleko.
Přijmi mojí omluvu,věř,že nemám jinou možnost.
Poprosím tě o jediné,nehledej mě. Buď silná,přeji ti nádherný život plný barev – takový,jaký si zasloužíš.
Klíče od tvého bytu jsem dal do obálky.
Miluji Tě.
Tvůj Patrik. <----

Nechápala jedinou větu,nedocházel jí význam jediného slova.
V jednu chvíli se její srdce zastavilo – a poté jí došlo,co všechno to znamená.Podívala se na sadu kuchyňských nožů,už byla jen malý krok od nich…

...............

Trhnutím se probudila. Třásla se po celém těle,slzy se jí draly do očí. Zdál se jí příšerný sen,kéž by si jen vybavila,co v něm bylo.
Celá rozklepaná došla k oknu,roztáhla závěsy a podívala se do šedivého,blátivého dne. Náhle jí zaplavila radost,vybavila si jeho smích,ústa a vůni. Nemohla se dočkat,až přijde domů,bude tu každou chvíli.

Vešla do kuchyně,nalila si hrnek čaje. Ohřívala si jím ruce,byla jí strašná zima a nevěděla proč.
Náhle jí pohled padl na malou,bílou obálku…