Leopard

Po celá dlouhá léta to oficiálně byla ta nejlepší ulice ve městě.
Ve dne se člověk, procházející tím krásným prostředím, mohl kochat nádhernými květinami na předzahrádkách luxusních vil. Hospodyňky opečovávaly své trávníky a těšily se vzájemnými návštěvami. Děti řádily na svých kolech a koloběžkách, skákaly přes švihadlo, dováděly. Dospívající randili, společně poslouchali muziku, chodili do kina.
V noci se ovšem situace rapidně měnila. Přesně v intervalu od devíti do jedenácti se v domech zhasínalo. Jen jedno osamělé okno vždy zářilo do tmy. Ale i ono nakonec potemnělo. Bylo to proto, aby se z něj vzápětí mohlo vynořit lano, po kterém se svezl zhruba devatenáctiletý mladík. Dělal to tak den co den.
Říkal si Jack. Jack Leopard.
Černé vlasy mu spadaly na ramena. Na jeho šatech by člověk nenašel jedinou bílou nitku, byl celý v černém. A nejhorší... ty jeho oči. Uhrančivé, hypnotické. Jeho nejtajnější zbraň, většinu času ukrytá za tmavými brýlemi.
Urovnal roztrhané sáčko, uhladil vlasy, zkontroloval obsah kapes. A vydal se do ulic, prodávat bílé balíčky těm samým dospívajícím, co před několika hodinami uléhali do postelí poté, co svým rodičům slušně dali dobrou noc.
Vracíval se dlouho po půlnoci, v létě téměř až za svítání. Do školy nechodil, nepracoval. Černá ovce své rodiny. A jednou...
Zase se tak klidně, volným krokem, blížil k domovu. Pak to přišlo.
„Hej! Leoparde!“
Trhl sebou, otočil se, přikrčil. Kdovíodkud se v jeho rukou objevily dva nože. Jedny z jeho oblíbených, ačkoliv celkem jim mohl mít něco kolem dvacítky. Na nepohodlné svědky.
Byl prohnutý v zádech, zuby vyceněné, smysly zjitřené. Jako kočka. Jako leopard. Jen místo drápků měl ty čepele.
Zíral na člověka, který ho zastavil. Byl to on. Toho muže se kdesi v hloubi srdce bál. Ne, přímo děsil. Byl to místní dealer. A Jack s ním měl nevyřízené účty. Budiž, jednou to přijít muselo. Utéct se nedalo. Musel bojovat. Rvát se jako šelma. Jako leopard.
Vrhl se vpřed. Připravil své milované nože na rychlou akci.
Ale ten muž měl pistoli.
Brýle kryly Jackův šok. Šok, který se vzápětí změnil v bolest.
Teď tu leží, s dírou v hrudi. Přímo uprostřed. Nehýbe se. Nehýbal se ani tehdy, když dopadl. Oči za tmavými brýlemi jsou vytřeštěné. Zírají do věčnosti.
A už pomalu svítá...