Procházka zimní krajinou

Udělám si procházku zimní krajinou. Jdu na místo, kde jsem v minulosti prožila krásné chvíle.
Vidím, jak padá sníh, je tak lehký, vznáší se. Chtěla bych být jako sníh, jen tak si poletovat a umřít na něčích rtech. Cítím jak si studený vítr hraje s mými vlasy. Přilétá ledová vločka a na mém obličeji se mění v ledovou slzu. V srdci se mi otevírá velká rána vzpomínek, vzpomínek na které se nedá zapomenout.
Mrznou mi prsty u nohou. Chci jít dál, ale vzpomínky mě táhnou zpět. Najednou ucítím bolest, jako by mi někdo vrazil nůž do stehna. Podívám se vidím krvavou skvrnu na roztržených kalhotách. Podívám se na zem a vidím jak pod mou krví taje sníh. Nevím co se stalo…
Cítím, že slábnu. Padám na kolena a ulehám na studený sníh. Nic nevnímám, jen bolest, ale nedá se nevšimnou si ptáčka, který letěl… spadl…a zemřel…
Teď mě polévá teplo po celém těle. Už nevím kdo jsem, už nejsem slabá, už nežiji…