Pravda

Nech mě být… Neříkám ti to poprvé. Proč to nedokážeš pochopit?
Proč mě nutíš?
Nech mě na pokoji… Já se nechci smát… NE!
Proč? Ty se ptáš proč?
Jednoduchá odpověď… Protože bych to nebyla já… Byla bych jiná…
Proč říkáš, že to neumím? Umím… umím se smát… Věř mi, jednou na to přijdeš.
Přijde den kdy ho zase potkám… Den kdy se usměju…
Co po mě chceš? Chceš můj úsměv?
Úsměv… Co to je? Je to jen nějaké vyjádření radosti…
Ale… já umím radost vyjádřit i jinak než úsměvem…
Třeba pohledem, ale to by ses mi nesměl bát podívat do očí…
Do prdele, úsměv není vše… A život taky ne…
Chceš ať se usmívám… Chyba… Ty tu chybu děláš… Ztrať se mi z očí.
Nebereš mě takovou jaká jsem…
Tak to nech být, nech to plavat… Teď se otoč se a vypadni…
Stejně to nejsi ty… Ten který by mi na ústech dokázal vyčarovat ten zvláštní výraz radosti…
Ale já se umím smát… On to ví, on to ví.
Ne, nezáleží na tom, kdo… nebo kdy… a co… Záleží na tom proč..
Protože pouze on ví co je ve mně…
On ví, že se smát dokážu… Chci ho… Teď hned…
Čemu se směješ? Čemu se tady a teď můžeš smát?
Přestaň… Drž hubu a poslouchej, když nechceš vypadnout.
Chci, chci ho… Ale chci ať je šťastný…
Nejde to dohromady…
Co? Tvá drzá huba si zase dovolila něco říct? Prý nech to být…
Jo? Mám se na to vysrat? Utápět se dál ve svých myšlenkách? Ztrácet se pomalu z povrchu?
Zase… Zase mi to vyčítáš… Zase mi vyčítáš to, jaká jsem…
Vadí ti, že nedokážu mluvit jako optimista?
Na to máš spoustu jiných lidí, kteří se dívají tím směrem…
Ale nikdo z nich neví že, optimismus je jen nedostatek informací…
A nikdo z nich nedokáže dobrovolně přejít nebo se pouze podívat na druhou stranu toho mostu…
Mostu, který je dělí od břehu pravdy… samoty a tmy… Ale hlavně pravdy…
Žijete ve lži a já se na to musím dívat…
Podívej se taky… Pěkné? Jo líbí se ti to? Jak se ta hrana leskne… Jak se tam odráží tvé toužebné oči…
Podívej se do svých vlastních očí a zeptej se jestli chtějí alespoň nahlédnout na druhý břeh…
Co děláš? Nech mě být… Já se jen ptám… Co? Vadí ti ten nůž? Co vadí? ODPOVĚZ!!!
Mlčíš… Tak se koukej… Teď čum, prevíte…
Čum na to, co jsi zač! Krev, slzy a pot… Nádhera… Líbí se ti to…
Sakra, co děláš? Stůj… Postav se a podívej se na tu krev… Krása, že?
Odpověz!!! Mluv, teď mluv…
Aha… už nepromluvíš… Ta krev je tvá…
Alespoň víš… Alespoň vidíš tu pravdu… A navíc už nechceš ať se směju…
Nádhera, za chvíli se vrátím… Přijdu za tebou… Potom si popovídáme…
Ale nejdříve, nejdříve musím o pravdě říci i jemu… Zaslouží se pravdu…
Najdu ho… Najdu toho, po kom toužím…
A přijdeme oba…