Strom přátelství

Každý den se vracel k ní. Tichý šum listí mu pronikal do mysli ikdyž zrovna u jejího kmenu nebyl. Vždy po škole jeho první kroky vedly k břízce, tam si sedl a uklidňován jejím zpěvem viděl věci, co jindy přehlížel.
Nikdy však neviděl nic zvláštního, na co čekal, a tak se vždy vrátil domů. Břízku sám zasadil, když šel do první třídy. Chodil k ní každý den díval se jak roste.
Zpočátku byl netrpělivý- Vyhlížel každý lístek a zdálo se mu to příliš dlouhé. Stromek s dalšími roky zesílil a on se na něj díval déle a častěji. Znal každý lístek,
větévku, záhyb v kůře.
A právě zítra ji má opustit... Bojí se, že jí někdo ublíží, že snad, až se vrátí, tu už nebude.
Dívá se na ten nádherný strom a chtěl by si jej
vzít s sebou, ale bude si jej muse uchovat jen v paměti.
Naposledy přejede prsty po kmeni a s rozechvělým srdcem se otáčí. Zvolna kráčí pryč, ale nohy jakoby se mu lepily v bahně.
Doma si dobalí věci a kráčí k vlakovému nástupišti.
S převelkým hvízdáním přisupí vlak, nevnímá hluk a těsně před zapískáním rozhodčí ještě jen taktak naskočí
dovnitř.