Láska aneb krev zahalená čokoládě.

Láska je jenom krev zahalená čokoládě.

Udiveně koukám na ten přízrak v oblacích.
Očí mé mdlé.
Ne, ne už nemohla jsem vydržet!
Ten tlak, ty nervy, tu sílu vesmíru, tíhu světa na mé hrudi.
Myšlenky vraha, které mě sžíraly-zevnitř. Jako malí červíčci, kteří nemají dost dokud neohlodají i tu poslední kůstku v těle. Nemohla jsem. Červíčci zvítězili.
A tak jsem zabila. S chladným a klidným svědomím.
Všude krev, jako čokoláda.
Vše je najednou tak jednoduše složitý.
Tíha jakoby opadla, přestalo to bolet-trochu, obličej dala jsem si do dlaní, kapky bolesti smývají krev z rukou.
Láska je jenom bolest a umírání.
Ve strachu a ve lži se nedá žít!
Proto jsem také zabila-pro lásku.
Ti co tě podrazí, ruku pomocnou ti v nouzi dají, ti z nás kteří se nevzdají, nebo na to nevypadají jsou silnější.
Většina z nich ale přežívá než-li by žila. Tak jako já. V dobrovolnosti přiznávám.
Chtěla bych mít jedno maličké přání a vědět, zda andělé umějí odpouštět…