Plač, protože ti to nikdo nezakáže!

Plač tiše, ať tě nikdo neuslyší.
Plač tiše, ať o tom nikdo neví.
Plač pro to, že knížkám řikáš kamarádky.
Pro to, že slibuješ si nemožné.
Plač, protože jsi ta malá. Ta malá holka, co nic nemůže. Plač a bolest pouštěj mezi víčky, neutírej si slzy, zlatíčko. Nech je běžet dlouhou cestu, závod emocí.
Nečeš si vlasy velkým kartáčem, nech je být, ať taky pláčou. Nemaluj si odřené černé nehty. Nech tam ten oprýskaný lak. Nech ten zmatek, ať stane se z něj pták. Uletí ze srdce, přistane na rukou, uvízne ve vlasech.. Jen z duše ho nech vyprchat.
Nenič si černou tužku čmaráním po víčku. Nech být krásu krásou, ať si vzpomene, co je to býti nepotřebná.
Jen plač. Plač, ať nevidíš ten svět, co kolem sebe máš. Ať nevidíš to, jak jsi sama. Plač a zapomeň na to, že nevíš jak dál.. Plač, protože to nikoho kromě tebe nebolí.