Čekání

Žluté seschlé listí se snášelo pozvolna k zemi. Sluníčko prozařovalo koruny stromů tak, že stromy zářily téměř zlatě.Byl krásný den.
Pod nádherně rostlou lípou seděla dívka.Lístky nad ní kroužily, jakoby zajaté do vášnivého tance. Nikdy žádný nepadal sám...
Dlouhé vlasy ji sklouzávaly do pěkně tvarovaného obličeje. Smaragdově zelené oči zářily touhou, ale čas od častu se zalily slzami. Ztrácela trpělivost. Měl tu být už před hodinou....
Svírala telefon pevně ve svých dlaní,kdyby se alespoň omluvil...Nic.
Kolem procházeli děti.Štastně se smály, dováděly v listí, vracely se domů za rodinou...Páry se scházely na blízkých lavičkách, objímaly se a vodily se za ruce...Důchodci se usmívali a užívali si posledních slunečných dnů....
Ona tam seděla sama a čekala.Poslouchala mp3 a bezeslov sledovala svět kolem.
Everything I've done,
I've done for you.
I move the stars for no one.
Tahle část písničky ji téměř rozplakala. Byla tak hloupá. Rty se rozechvěly a oči se zalily slzami. Listy, stále ve víru vášnivého tance, klesaly jeden po druhém k zemi.
You've run so long.
You've run so far.
Your eyes can be so cruel,
Just as I can be so cruel,
Přišlo jí to jako výsměch.Slzy začaly klouzat po tvářích dolů,rozmazávaly sebou černou řasenku a tvořili tak temné šmouhy na jejím obličeji.Stále čekala...
Slunce začalo rudnout a mizet za obzorem. Květy podzimu se stále snášely dolů. Zachytávaly se jí ve vlasech, na oblečení, padaly jí do klína...Nevnímala je.
Pomalu se setmělo a ona pořád držela telefon, pořád podlouchala muziku a čekala.
Lístky se stále snášely k zemi a ona se pod nimi začala ztrácet.Zarudlé oči pořád jen tupě zírali před sebe...

----nepřišel---