Kam až ??

Tak jsem tu.
Jen jsem si to asi představovala tak nějak jinak. Myslela jsem si, že když ti splním, po čem toužíš, všechno se změní.Pochop, prostě jsem nechtěla přijít o ty krásné chvíle, o ty pocity.Jenže ouha... Zase jsem se spletla.
Naivně, snad pod touhou okamžiku, jsem Ti dovolila, aby sis mě získal.Pro tebe žádný problém, samozřejmě. Cítila jsem se sama, i když tobě jsem tvrdila, jak mi to vyhovuje.A opět si poznal, že to není pravda.
Neměla jsem tušení, že to naivní pošťuchování dojde tentokrát tak daleko.Brala jsem to jako tu naši "hru", co spolu hrajeme už několik měsíců. Ale...Zašlo to až moc daleko.Přiznávám, kolikrát jsem už nad tím přemýšlela, s tím rozdílem, že představy jsou jiné,než realita. Ta je mnohem bolestnější a snad i složitější...
Tak jako teď.
Otočím se na pravý bok a vidím tvoji tvář.Spokojeně si asi sníš, nebo nevím, proč jinak by si měl takový úsměv na tváři.To je jedna z věcí, kterou na tobě obdivuju.Ta bezstarostnost.Jen si ležíš a v klidu spíš.Nad ničím nepřemýšlíš a ani na chvíli Tě nenapadne co já...Pro tebe další příjemná noc.Jedna z mnoha.
Něco Tě vyruší ze snění, podíváš se na mě s otázkou " Proč nespíš ?"
Proč? Protože nechci přijít o tu chvíli, kdy jsme tu poprvé a naposledy sami, jen my dva...my dva kamarádi...