Ujetost

V mrzkém životě jsou v podstatě dvě skutečné síly. Jednou je Nasranost, druhou pak Ujetost (podobnost se Sith / Jedi je mi čistě ukradená). Taje a pachy Nasranosti si nechám pro sebe, protože zadržovaná Nasranost je z nejnasranějších. Na druhé straně, o Ujetosti vám můžu vyprávět. A proto tu přece jsme, že. Abyste hezky hačali, čučeli na má mocná slova a představovali si, jak vám je moudrý pán vkládá do po smysluplnosti lačnící mozkovny. To, že se za tím pánem skrývá mladičký král Ujetosti, vypatlaný šílenec a mastermind of uselessnets, je... tak trochu pravda.

A protože výjimka potvrzuje pravidlo a o jeho pravidelnosti se tak můžeme přesvědčit fakt rychle - označení Ujetost, tím slůvkem ujíždět, ujet, tedy né zcela chtěné vzdálení se od něčeho, skutečně dobře vystihuje podstatu Ujetosti. Tou je ujíždět, utíkat, měnit, transformovat, předělávat a předstírat, vlastně i lhát. O potenciálu takové ujetující veličiny vypovídá důležitost věcí jako jsou pravda a lež, skutečnost a blbost, rozdíl mezi literaturou a kusem žvástu. Jak strašně mocná a ve svém smyslu nemocná Ujetost je, když z pravdy udělá blbost a z blba politika? A když na zákonech Ujetosti je postaven i ten žblept, který jste ochotně vstřebali - jak by mohla výjimka potvrzovat pravidlo?

Jo, čim víc tak někdo ujíždí, tim víc ujede. A mým cílem pro těchto pár momentů je právě Ujetost sprostě zneužít a vymačkat z ní to, co se do klávesnice vejde. Kdo ví kde za pár odstavců skončím? A kde začnu? Začátek, ten má dycky s koncem společného úplné p*d a kdo si to má po sobě číst a vymýšlet výmluvy, aby to mělo smysl? Smysl to musí dávat až na konci, když je po všem, dočteno, doNasráno, kdy je pozdě na začátek a jeho čtení. A je vyloučeno, zakazuji to pod hrozbou nejhroznějších trestů ! , číst si začátek znova. Jednou jsme se na něčem domluvili (tomu máte věřit a budete, uvidíte) a nyní to dodržíme - jako nebojácní rytíři a Jana Arků, smetáci hovínek z parků a ujetí baliči vánočních dárků - musíme vytrvat a náš experiment, naši cestu po šikmé ploše, vydržet, vytrvat, ač snad míří do koše.

Koš versus Liter, přetěžká volba! Cesta tohoto experimentu nemůže vést na dvě místa. Ledaže... by z Koše mířila do hlubin Literu, ach ta nešťastnice! Tam bych nepostnul ani plivanec svého největšího nepřítele (a že s gejlfi se moje virtuální arzenály ze zásady nepářou/ří). To by byl totiž mutant v pravém přesmyku slovasmyslu opaku slova mutanta, nesmysl a hříčka maturanta (moc moc se omlouvám, ale na "-anta" mě teď nic nechutnějšího nenapadá, snad to někdy editnu). Také entity, gejlf či lfice, nezdolaná silou grandiózních destruktorů, bez amputovaných ušních bodců... to by byla největší msta a zvrat zvhrátek Ujetosti. Nestrachujme se však ani trochu, v záloze a v rukávu, na temném povrchu, obráceném zády k čelu čitelnosti mám skryté eso. Ano, klíče k Nasranosti. Tajné slovo, či mši, temnou... tak prokletou zavržeností, že psát to na LCD, propálí se ven z monitoru. Skape a zteče, v kleče i v leže (!) a s jakoukoli mutantností elfského rázu si to striktně vyřídí. V kleče, a věřte nevěřte, i v leže, vteče.

Je to příslibné koketování s konečným řešením PvP otázky, neboť transžánrové smilnění šíří tu ušatou hnusnost v místa, o nichž jsme byli přesvědčeni, že hnusnější již nikdy nebudou! "New low, no love" se stalo heslem průkopníků, hrobníků osvědčených failů, avšak lovců epičnosti. A podcenění této otázky nepovede k ničemu jinému, než pokračování přirozeného vývoje Všehomíra. A ten věci s Mírou nezná. Dobře se maskuje, pašák. A to je den, kdy My, ti při smyslech, musíme povstat, a hrdě, hlava nehlava, ústava euroústava, namířit si to k východu, újetu a symbolu transformace beznaděje.

Vlny. Vlny nás budou následovat, plné křepčících třpytek reality, strhávajíc břehy cukráren. A protože Všehomír tehdá přebral (imaginární Míra už zase neměl čas), nejkratší cesta k újetu povede po kružnici. Drtíc kontinenty v nesmysly, trousíc nauku jako drobky pro blbečky, přicházím k nesvatým vratům Újetu, a zatímco moje ruka šmátrá po čínské čtečce DNA, ohlédnu se za rozVlněnou kružnicí. Hle, stala se z ní a světa černá díra. Užijte si to tam, ta barva mi bude chybět. Zamykám. p*d